8 C 20/2025-65 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zvýšení výživného od žalovaného jako svého otce z částky 4 000 Kč na částku 14 000 Kč měsíčně za dobu od 27. 3. 2022 do 30. 6. 2023 a poté od 1. 2. 2025 do 31. 5. 2026. Svůj návrh odůvodnila tím, že její potřeby jsou zvýšené, žalovaný se s dcerami nestýká a počínaje únorem 2025 mu odpadla vyživovací povinnost k dceři , Anonymizováno, . Dobrovolně od dubna 2025 zvýšil výživné na částku 5 500 Kč měsíčně, tato je však zcela nedostačující.2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že uplatnění dcery na trhu práce je zcela totožné dle materiálů zveřejněných její školou, bez ohledu na to, zda dosáhla vzdělání Bc nebo Ing. Její další vzdělávání tudíž není účelné. Kromě toho je žalobkyně schopna se sama živit, neboť studium neprobíhá všechny dny v týdnu, ale pouze 3-4 dny, v ostatních dnech chodí do práce a vydělává si dostatek peněz.3. Z výpovědi žalobkyně, potvrzení o studiu, lékařské zprávy , Anonymizováno, , zprávy o výdělcích matky, výdělcích žalobkyně a zprávy , právnická osoba, vzal soud za prokázané, že žalobkyně studuje prezenční formu magisterského studia, výuka probíhá od pondělí do středy, za školné hradí žalobkyně částku 33 650 Kč za semestr počínaje 31. 8. 2025, v lednu 2025 uhradila školné 32 900 Kč. Chodí na brigády podle svých časových možností, za měsíce prosinec 2024 – květen 2025 si vydělala v průměru 18 258 Kč měsíčně. Trpí nevyléčitelnou nemoci, primární sklerozující cholangitida, v současné době je ve stabilním stavu, drží bezlepkovou dietu. Soukromou školu zvolila i z toho důvodu, že toleruje delší nepřítomnost bez předkládání lékařských zpráv. 800 Kč hradí za doplavu do školy, ve škole se nestravuje, neboť od roku 2023 striktně dodržuje bezlepkovou dietu. Od roku 2022 se s žalovaným nestýká. Bydlí s matkou, jejíž průměrný měsíční výdělek činí 28 626 Kč a se sestrou, která v tuto dobu pracuje v , Anonymizováno, na částečný úvazek, protože se nedostala na studium. Marce přispívá podle výdělku okolo 2 000 Kč měsíčně. Nájem činí 15 000 Kč a k tomu náklady za plyn a energie, tyto platí matka.4. Z výpovědi žalovaného, zprávy společnosti , Anonymizováno, s.r.o. a , právnická osoba, . vzal soud za prokázané, že žalovaný pracuje na vlastní živnostenské oprávnění v Německu pro českou firmu. Tato mu vyplácí odměnu za práci, materiál dodává firma vlastní. Žije s manželkou, byt je v jejím vlastnictví a měsíčně hradí asi 7 000 Kč náklady, manželka si vydělá okolo 27 000 Kč měsíčně. Společnost , Anonymizováno, s.r.o. mu každý měsíc vyplácí částku v Eurech, v průměru za posledních 5 let to činí v přepočtu na Kč cca 70 000 Kč měsíčně. Z toho v současné době hradí odvody ve výši 8 716 Kč měsíčně. Jinou vyživovací povinnost, než k žalobkyni nemá, od dubna 2025 sám zvýšil výživné a nyní jí přispívá 5 500 Kč měsíčně, s dcerou se nestýká.5. Z rozsudku OS Kladno ze dne 22. 5.2017 č. j. 42 P 218/2012-82 vzal soud za prokázané, že tímto rozsudkem bylo naposledy rozhodováno o výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni, toto bylo zvýšeno na částku 4 000 Kč měsíčně. Soud při tomto rozhodování vyšel z výdělku otce ve výši 22 000 Kč měsíčně čistého, matka v tu dobu vydělávala 9 500 Kč, neboť jí byly exekučně strhávané srážky ve výši 5 000 Kč – 6000 Kč měsíčně.6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně se nadále soustavným studiem připravuje na své budoucí zaměstnání, argument, že má shodné uplatnění na trhu práce s titulem Bc jako Ing. Považuje soud za liché. Pokračuje nadále ve shodném oboru vzdělání – ekonomie a management, dle názoru soudu tedy vyživovací povinnost otce stále trvá. Pokud jde o výdělek žalobkyně, soud jej započetl do celkové částky, ze které uspokojuje své potřeby, neboť žalobkyně objektivně takových výdělků dosahuje (18 000 Kč – 25 000 Kč měsíčně). Může jich dosahovat bez krácení času pro studium, neboť do školy dochází pouze od pondělí do středy, nestuduje tedy každý den po celou pracovní dobu. Za dané situace považuje soud za přiměřené výživné částku 7 000 Kč měsíčně. V součtu s jejím výdělkem a výživným od matky, které by při jejím příjmu 28 600 Kč mělo činit mezi 5 000 Kč-6 000 Kč měsíčně, má žalobkyně k dispozici částku přesahující 30 000 Kč měsíčně, tedy dostatečnou na uspokojení veškerých jejich potřeb, včetně stravování formou bezlepkové diety.7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Podle § 913 odst. 1 o. z. ro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.10. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.11. Za této situace proto soud zvýšil výživné na částku 7 000 Kč měsíčně, a to počínaje únorem 2025, kdy otci odpadla vyživovací povinnost k dceři , Anonymizováno, . Výživné zpětně za dobu od 27. 3. 2022 do 30. 6. 2023 soud zamítl, neboť žalobkyně netvrdila, proč zrovna v tomto období byly její potřeby tak znatelně vyšší, než v období před tím a potom a tato potřeba nevyplynula ani z provedeného dokazování. Žalobkyně měla potřeby v roce 2022 naopak nižší, neboť školné v tu dobu platila ve výši 12 000 Kč za semestr, žalovaný měl v tu dobu ještě vyživovací povinnost k druhé dceři , Anonymizováno, . Výživné považuje soud za oprávněné, neboť žalobkyně se i nadále připravuje na své budoucí povolání, stále v ekonomickém oboru.12. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce navrhovala ještě další dokazování, toto soud zamítl, neboť ve věci mohl rozhodnout na základě doložených důkazů. Otec přiznal příjem ve výši cca 70 000 Kč měsíčně a tento byl potvrzen i společností, pro kterou jako podnikatel vykonává činnost. Při stanovení výživného proto soud vyšel z této částky. Další dokazování v tomto směru je nadbytečné, vzhledem k částečné schopnosti žalobkyně se živit by vyšší výživné nebylo stanoveno ani v případě, že by byly zjištěny výdělky vyšší, pokud by jich dosáhl prací v České republice. Daňové přiznání za dobu, po kterou bylo žalobě vyhověno, žalovaný nepodává, odvody byly zjištěny z jeho internetového bankovnictví.13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve věci úspěšnější žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a žalobkyně je studentka s vykázaným příjmem v průměru 18 000 Kč, částečně závislá na výživném od rodičů.