20 C 39/2025-61 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 76 717,07 Kč z titulu uzavřené dohody o poskytnutí zdravotních služeb. Svůj nárok odůvodnila tak, že žalovanému poskytla od 1. 5. 2024 do 2. 5. 2024 zdravotnickou péči na kardiologickém oddělení, přičemž tato péče nebyla uhrazena z veřejného zdravotního pojištění. Dále žalobkyně zajistila převoz sanitkou do nemocnice , adresa, . Žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu i výše dne 2. 5. 2024. Žalobkyně se tak domáhá 74 920,22 Kč z titulu poskytnuté péče a 1 796,85 Kč z titulu uhrazené dopravy. Dále se domáhá zákonného úroku z prodlení z této částky od 20. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se prostřednictvím opatrovníka k nároku žalobkyně vyjádřil tak, že v rozsahu uhrazené péče ve výši 74 512,59 Kč nemá námitek s ohledem na podpis na dohodě o uznání dluhu, ovšem částka 2 204,48 Kč zde není zahrnuta a žalobkyně neunesla své břemeno důkazní.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Žalovaný od 1. 5. 2024 do 2. 5. 2024 využil zdravotní služby žalobkyně vyčíslené částkou 74 920,22 Kč (důkaz: propouštěcí zpráva ze dne 2. 5. 2024; účet klienta). Dne 2. 5. 2024 byl následně převezen do oblastní nemocnice , adresa, sanitním vozidlem za částku 1 485 + DPH (důkaz: čestné prohlášení ze dne 28. 6. 2024). Dne 2. 5. 2024 žalovaný uznal dluh ve výši 74 512,58 Kč spočívající ve zdravotních službách poskytnutých od 1. 5. 2024 do 2. 5. 2024. Zavázal se uhradit dluh do 30 dnů ode dne podpisu (důkaz: dohoda o uznání dluhu ze dne 2. 5. 2024). Žalobkyně vyfakturovala dne 4. 7. 2024 plnění v celkové výši 76 717,07 Kč spočívající ve zdravotní péči ve výši 74 920,22 Kč a převozu ve výši 1 796,85 Kč (důkaz: faktura č. , hodnota, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dluhu dne 11. 3. 2025 (důkaz: předžalobní výzva, kopie dodejky).5. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, zabýval se soud nejprve posouzením své pravomoci a použitelného právního řádu. S ohledem na evropský prvek je třeba aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012) o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Žalovaného poslední známé bydliště bylo na území České republiky, a proto je třeba postupovat podle čl. 62 ve spojení s rozsudkem ze dne 17. 11. 2011 ve věci Hypoteční banka, a.s. v. Udo Mike Lindner věc C-327/102 a s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.05.2011, č.j.: 33 Cdo 2485/2008 a vycházet z bydliště, které bylo na území České republiky. Žalovaná věc spadá do nároku ze spotřebitelské smlouvy dle Nařízení. České soudy jsou tak příslušné podle čl. 19 Nařízení Brusel I. bis dle dohody stran o pravomoci českých soudů. S ohledem na evropský prvek v řízení je třeba při zjištění rozhodného práva postupovat dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Dohoda stran je typově spotřebitelskou smlouvou a tedy rozhodné právo je určeno dle čl. 6 Nařízení Řím I. bydlištěm spotřebitele, na jehož území žalobkyně provozují svou podnikatelskou činnost. Ve věci bude tedy postupováno dle českého právního řádu.6. Právně soud zhodnotil věc následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (dále jen „z.s.“) ve znění účinném ke dni poskytnutí zdravotní služby.7. Podle ust. § 2636 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba (odst. 1). Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů (odst. 2).8. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.9. Podle ust. § 41 odst. 1 písm. c) z. s. pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem,10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok je důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči (specifikace viz výše), přičemž tímto vznikl dluh žalovanému ve výši 74 920,22 Kč. Toto plyne jak ze záznamů žalobkyně, tak z prohlášení žalovaného při uznání dluhu. Zanedbatelný rozpor ve vyfakturované a uznané hodnotě soud nepovažuje za relevantní s ohledem na položkový rozpis plnění, ze kterého jasně plyne celková cena. Soud nemá pochyb o tom, že výše uvedené zdravotní služby byly žalovanému poskytnuty, žalobkyně dostatečně ověřila identitu žalovaného. Daný vztah je třeba posoudit právně jako smlouvu o péči o zdraví, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by dluh byl hrazen z veřejného pojištění nebo že by žalovaný na dluh čehokoli uhradil. Žalovaný rovněž využil dopravu žalobkyně, která byla vyúčtována na 1 796,85 Kč včetně daně z přidané hodnoty.12. Žalobě na základě výše uvedeného vyhověl v plném rozsahu.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 736 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 836 Kč a z hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za dva úkony (výzva k plnění, návrh ve věci samé) ve výši 900 Kč bez DPH (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, ze dne 18. 11. 2025 k analogickému užití § 13 a.t.). Vyjádření žalobkyně ze dne 30. 12. 2025 soud neposoudil jako samostatný úkon s ohledem na to, že žalobkyně odstraňovala nedostatky žaloby a je spravedlivé, aby tento náklad nesla ze svého. O dani z přidané hodnoty nebylo rozhodnuto v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Zaplacení náhrady nákladů neúspěšnému žalovanému soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O odměně opatrovníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.