20 C 7/2026-85 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 74 625 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 54 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně úroku z úvěru v 48 pravidelných měsíčních splátkách 3 418 Kč včetně úroku ve výši 68,34 % p.a. Strany pro případ prodlení sjednaly smluvní pokutu za prodlení s úhradou jedné splátky ve výši 499 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dále sjednaly právo na úhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku v prodlení. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 52 263,21 Kč včetně kapitalizovaného smluvního úroku do data zesplatnění, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za prodlení se splátkou č. 2, 3, 4, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za období od 28. 1. 2025 do 9. 2. 2026 v ponížené výši 20 265,08 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč u splátek č. 2, 3, 4, kapitalizovaného úroku za období od 28. 1. 2025 do 1. 11. 2025 ve výši 11 327,71 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 28. 1. 2025 do 1. 11. 2025 ve výši 5 841,45 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % p.a. z dlužné nové jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 54 360 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Ani na výzvu žalobkyně žalovaný závazek neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Žalobkyně dne 16. 8. 2024 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 54 000 Kč (důkaz: doklad o vyplacení, výpis z účtu žalovaného). Dne 20. 1. 2026 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu (důkaz: výzva ze dne 20. 1. 2026; podací arch). Žalobkyně zasílala upomínky k úhradě dluhu dne 20. 1. 2025, 20. 11. 2024, 23. 12. 2024 (důkaz: výzva ze dne 20. 1. 2025, 20. 11. 2024, 23. 12. 2024; karta klienta). Žalovaný uhradil celkem částku 17 418 Kč, po zesplatnění úvěru uhradil částku 8 000 Kč dne 6. 2. 2025, částku 1 000 Kč dne 1. 7. 2025 a částku 1 000 Kč dne 1. 11. 2025 (důkaz: karta klienta). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 16. 8. 2024, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „návrh na uzavření smlouvy“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a včetně dalších poplatků. Z listin je zřejmé, že žalovaný si převzal zásilku od žalobkyně, pravděpodobně poskytl i kopii občanského průkazu, ovšem nebyl prokázán obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.4. Žalobkyně byla na jednání poučena o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním podle ust. § 118a o. s. ř.5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.6. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ust. § 1970 o. z po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).9. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.10. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 54 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. Platby soud zohlednil při výši bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný takto plnil ze stejné kauzy, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 582 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.11. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 28. 1. 2025 a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila již na konci roku 2024 a v lednu 2025 (doručení viz ust. § 573 o. z.). Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. které požadovala od 28. 1 2025. Za období od 28. 1. 2025 do 6. 2. 2025 z částky 46 582 Kč ve výši 146,03 Kč, za období od 7. 2. 2025 do 1. 7. 2025 z částky 38 582 Kč ve výši 1 934,08 Kč, za období od 2. 7. 2025 do 1. 11. 2025 z částky 37 582 Kč ve výši 1 595,98 Kč. Od 2. 11. 2025 byl přiznán zákonný úrok z prodlení z částky 36 582 Kč do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).