210 C 177/2025-52 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky proti žalované. Uvedla, že dne 2. 10. 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování poradenských a dalších služeb v rámci programu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje „TRIO“. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala vykonat ve prospěch žalované určité služby – činnost, vedoucí k poskytnutí dotace žalovaná se naopak zavázala žalobkyni za tyto služby zaplatit. Žalobkyně pro žalovanou služby skutečně vykonala a dne 1. 7. 2019 došlo k uzavření smlouvy mezi , právnická osoba, a žalovanou, na jejímž základě byla žalované přiznána dotace. Téhož roku (2019) však došlo mezi žalobkyní a žalovanou ke sporu o výši částky, která má být předmětem platby žalobkyni. Uvedený názorový rozpor ve výkladu příslušných ustanovení smlouvy, která se týkají konkrétní výše odměny, trvá dosud. Není přitom spornou výše procentní části odměny (10 % z celkové částky poskytnuté dotace); spor mezi stranami se týká výše částky, ž níž má být odměna ve výši 10 % žalobkyni vypočítána.2. Žalobkyně žalovanou od roku 2019 opakovaně vyzývala k úhradě odměny, splatné již ke dni 5. 12. 2019, ale marně – žalovaná, ač dosud žalobkyni nezaplatila nic, nepoukázala jí tedy ani 10 % z částky, kterou sama (na rozdíl od žalobkyně) požadovala za správnou. Dne 17. 6. 2024 žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu a vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila ani poté, obrátila se žalobkyně s požadovaným nárokem na soud. Žalobkyně za využití svého práva dispozice nežádá přisoudit celou odměnu, vypočítanou podle svého „klíče“, požaduje po žalované toliko částku 51 000 Kč.3. Ve věci byl elektronický platební rozkaz č. j. EPR 200870/2025–11, proti kterému žalovaná podala včas odpor. Nárok žalobkyně neuznala ani částečně, s tím, že není zřejmé, zda vůbec a kdy nastala splatnost předmětné částky. Rovněž uvedla, že za situace, kdy i samotná žalobkyně tvrdí splatnost předmětné částky dnem 5. 12. 2019, je její nárok promlčen., právnická osoba, posuzované věci zůstalo nesporným, že účastnice řízení uzavřely dne 2. 10. 2018 smlouvu, v níž byla mimo jiné vymezena povinnost žalobkyně plnit ve prospěch žalované a povinnost žalované zaplatit za konkrétních okolností žalobkyni odměnu za uskutečněné plnění ve výši, dané konkrétním vzorcem. Nesporným rovněž bylo, že žalobkyně na základě plnění žalobkyně byla dne 1. 7. 2019 žalované přiznána dotace a od roku 2019 žalobkyně po žalované odměnu marně žádá, protože se smluvní strany nedohodly na výši částky, z které se má odměna (ve výši 10 %) vyplatit. Žalovaná dosud nevyplatila žalobkyni nic.5. Spornou skutečností v řízení zůstalo, zda nárok žalobkyně na přiznání odměny, který žalobkyně uplatnila u soudu jen zčásti (ve výši 51 000 Kč), zanikl v důsledku vznesené námitky promlčení ze strany žalované.6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy. Smlouvou mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 2. 10. 2018 bylo prokázáno, že se smluvní strany dohodly na splatnosti sjednané odměny (ve výši 10 % z celkové částky poskytnuté dotace za každou jednotlivou žádost, u které bude žalobkyně - jako poskytovatel - zajišťovat služby podle uvedené smlouvy) ve lhůtě do 14 dnů ode dne vystavení faktury, přičemž bylo zároveň ve smlouvě dohodnuto, že dnem vystavení faktury může být nejdříve den, kdy došlo k nabytí právní moci rozhodnutí o přidělení dotace.7. Z e-mailové korespondence žalobkyně a žalované vzal soud za prokázané, že dne 9. 4. 2019 sděluje zaměstnankyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , projektová manažerka, zaměstnankyni žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , že projekt do programu TRIO byl schválen a doporučen k financování.8. Z Přílohy žalobkyně č. , hodnota, – Smlouvy, uzavřené mezi Českou republikou – Ministerstvem průmyslu a obchodu ze dne 1. 7. 2029 bylo vzato za prokázané, že , právnická osoba, uvedeného rozhodlo o poskytnutí dotace žalované na projekt ev. č. , IBAN, „Inteligentní textilie na bázi grafenu“. Žalobkyně ani žalovaná nerozporovaly skutečnost, že rozhodnutí je od téhož roku pravomocné.9. Z e- mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou bylo vzato za prokázané, že statutární zástupce žalované poslal dne 4. 12. 2019 statutárnímu zástupci žalobkyně e-mail tohoto textu: „, právnická osoba, , pane Horčičko, děkuji za Váš email. Kontroloval jsem čísla, která jste mi zaslal a vše se zdá být v pořádku. Mám však jednu otázku ohledně TRIO. Obecná výše 10% vyčíslení Vaší odměny se vztahuje také k částce 2.520.000 Kč, částka však není určena pro GrapheneUP, nýbrž pro Univerzitu. Je to takto správně? Výše dotace pro GrapheneUP je 9.041.001,4 Kč, tudíž výše odměny pro Grantex by měla být 452,050,07 + 452,050,07 Kč." Dopis byl poslán v angličtině, žaloba obsahovala jeho překlad do českého jazyka a ani jeden ze zástupců sporných stran obsah překladu nezpochybnil.10. Předžalobní upomínkou ze dne 17. 6. 2024 žalobkyně prokázala výzvu žalobkyně k mimosoudnímu plnění, adresovanou žalované před podáním žaloby.11. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož žalobkyně na základě smlouvy ze dne 2. 10. 2018 vykonala pro žalovanou konkrétní činnost, za základě které byla žalované poskytnuta rozhodnutím ze dne 1. 7. 2019 Českou republikou – Ministerstvem průmyslu a obchodu dotace na projekt ev. č. FV 40159 „Inteligentní textilie na bázi grafenu“. Rozhodnutí téhož roku (2019) nabylo právní moci. Následně došlo k neshodě mezi žalobkyní a žalovanou ohledně výše částky, která má být žalobkyni zaplacena jakožto odměna za vykonanou činnost. Dne 4. 12. 2019 žalovaná poslala žalobkyni dopis, v němž žalobkyni sděluje svůj názor na způsob výpočtu odměny, s tím, že odměna (10 %) žalobkyni přísluší vypočtena nikoliv z částky, jak tvrdí žalobkyně, nýbrž z částky 9 041 001,4 Kč, tedy že by měla být vyplacena ve výši 2 x 452 050,07 Kč. Fakticky však žalovaná žalobkyni nezaplatila nic. Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k úhradě odměny předžalobní upomínkou ze dne 17. 6. 2024, avšak marně.12. Podle § 609 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 639 cit. zákona uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby. Podle § 2053 cit. zákona uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.13. V posuzovaném případě žalovaná odůvodnila svůj zamítavý postoj k žalobě promlčením nároku žalobkyně. Poukázala na to, že splatnost odměny nastala již v roce 2019 (což žalobkyně nepopřela), avšak žalobu k soudu žalobkyně podala až v červenci 2025, tedy po uplynutí obecné 3 leté promlčecí doby. Soud se však s výkladem žalované neztotožnil, neboť se shodě se žalobkyní má za to, že e-mail žalované ze dne 4. 12. 2019 v sobě zahrnuje uznání dluhu, byť tak není přímo nazván. Uznání dluhu je jednostranným písemným prohlášením dlužníka, adresovaným věřiteli. Musí zahrnovat dluh co do důvodu i co do výše, není třeba, aby byl takto striktně formulován („…uznávám co do důvodu i co do výše…“), ale obojí musí být z obsahu textu jasně dovoditelné bez možnosti polemiky o výkladu tohoto projevu vůle. Tento požadavek je dle názoru soudu splněn - žalovaná specifikuje v e- mailu téma, projekt „TRIO“ a dotaci, rovněž se výslovně zmiňuje o odměně pro žalobkyni s tímto projektem související, je zde tedy náležitě specifikován důvod dluhu žalované a neméně jasně je uvedena i výše platby, kterou žalovaná ve vztahu k žalobkyni uznává – částku 2 x 452 050,4 Kč. Z textu je rovněž patrné, že v době sepsání e- mailu dluh existuje, trvá. Soud proto uzavřel, že žalovaná dne 4. 12. 2019 ve vztahu k žalobkyni uznala dluh ve výši 2 x 452 050,4 Kč. Skutečnost, že žalobkyně požadovala vypočítat odměnu z částky vyšší, není pro toto řízení rozhodná a soud se tímto sporem mezi stranami nezabýval – není totiž předmětem řízení. Proto soud také v odůvodnění rozsudku necitoval všechny listinné důkazy, které žalobkyně předložila a které provedl přečtením, ale citoval pouze ty, které souvisí s projednávanou věcí, tedy takové důkazy, z nichž mohl vzít za prokázané skutečnosti, rozhodné pro zjištění skutkového a právního stavu.14. Z hlediska právního zhodnocení věci soud tedy učinil závěr, že žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni minimálně ve výši uplatněného nároku (51 000 Kč) písemně uznala ve smyslu § 2053 o. z., takže ode dne následujícího (5. 12. 2019) začala žalobkyni běžet desetiletá promlčecí lhůta podle § 639 o. z., která v den podání žaloby (9. 7. 2025) ještě neuplynula. Námitka promlčení tak byla soudem vyhodnocena jako nedůvodná.15. Za situace, kdy žalovaná z titulu uzavřen é smlouvy mezi účastnicemi nezaplatila žalobkyni ničeho,