220 C 224/2025-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 32 968,26 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 49 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s obchodním úrokem a administrativním poplatkem v 60 měsíčních splátkách po 2 432 Kč, poslední splátka 2 432 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalobkyně se žalobou domáhá nezaplacené jistiny ve výši 17 357 Kč, obchodního úroku za dobu trvání závazku ve výši 2 762 Kč, administrativního poplatku za dobu trvání závazku ve výši 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení za dobu do 14. 11. 2025 v kapitalizované výši 571,62 Kč za prodlení se splátkou 4, 5, 14, 30, 40, 41, 44, 47-51 a dále za prodlení s neuhrazenou jistinou, administrativním poplatkem a obchodním úrokem, smluvní pokuty 0,5% denně až do výše 500 Kč za prodlení se splátkou 4, 5, 14, 30, 40, 41, 44, 47-51 v celkové výši 2 626 Kč, smluvní pokuty 0,1% denně za prodlení s jistinou, administrativním poplatkem a obchodním úrokem od 6. 10. 2025 do 14. 11. 2025 v kapitalizované výši 901,64 Kč a poplatku za účelně vynaložené náklady vymáhání ve výši 5 750 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 119 Kč od 15. 11. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. V řízení byly prokázány toliko výzvy žalobkyně žalovanému k úhradě dluhu. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 2. 6. 2021, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem a administrativním poplatkem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. V řízení zároveň nebylo ani prokázáno tvrzení žalobkyně, že odeslala finanční prostředky na účet ve vlastnictví žalovaného, neboť z výpisu z účtu je zřejmé pouze odeslání částky 49 000 Kč, není zřejmé vlastnictví účtu, ze kterého a na který byla částka odeslána.4. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. Interní dokumentace žalobkyně není dostatečným důkazem pro uzavření smlouvy ani pro případné bezdůvodné obohacení. Soud zamítl návrh na provedení důkazu kopií občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného, neboť tyto důkazy nemohou sloužit ke zjištění sporných skutečností (obsah dohody, existence dohody, plnění, dále viz níže).5. Žalobkyně byla na jednání poučena o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním podle ust. § 118a o. s. ř.6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.7. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).8. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.9. Nárok žalobkyně nelze právně hodnotit ani jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1,2 o. z., neboť v řízení nebylo prokázáno ochuzení na straně žalobkyně a obohacení na straně žalovaného. Nadto je zřejmé, že pokud by bylo možno vycházet z interní dokumentace žalobkyně, pak na tvrzený úvěr ve výši 49 000 Kč žalovaný plnil celkem částku 115 949 Kč, tj. ani z tohoto neplyne případné obohacení žalovaného.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).11. Projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, a proto je žalobkyně povinna k soudnímu poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích dle položky 2, bodu 2 z tarifní hodnoty sporu 23 884,64 Kč. Vyměřený soudní poplatek činí 1 195 Kč. S ohledem na výše uvedené soud nerozhodoval o dodatečné poplatkové povinnosti a samostatným usnesením rozhodne o vrácení části vybraného poplatku.