224 C 24/2026-72 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 55 882,73 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 17.3.2025 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému částku 55 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 14,49 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 001 Kč. Poplatek za zprostředkování byl sjednán ve výši 1 100 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou neuhrazenou splátku. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyhodnotila informace získané od žalovaného a provedla jeho lustraci v registrech. Žalovaný v období od 12. 4. 2025 do 12. 7. 2025 řádně hradil splátky, poté však splátky přestaly být hrazeny a žalovaný se tak se svým závazkem dostal do prodlení, proto žalobkyně úvěr ke dni 16. 10. 2025 zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván k úhradě dluhu. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje nesplacenou jistinu ve výši 54 019,86 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, pojistné ve výši 243 Kč, poplatek za sjednání úvěru 119,87 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 194,7 Kč ročně od 12.7.2025, smluvní úrok ve výši 15,49 % ročně z dlužné jistiny od 16.10.2025 do 10.11.2025, smluvní úrok ve výši 15,49 % ročně z dlužné jistiny od 11.11.2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny od 26.10.2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil na 10.4.2026 jednání, žalobkyně se omluvila, žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, ve věci se neomluvil, soud věc rozhodl na základě předložených listinných důkazů.4. Soud po provedeném dokazování dospěl k těmto zjištěním.5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 17.3.2025, úvěrových podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o zaslání potvrzovací SMS bylo zjištěno, že žalobkyně si s žalovaným sjednala dohodu, dle které poskytla žalovanému částku 55 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1 100 Kč, měsíčním poplatkem za pojištění úvěru ve výši 81 Kč a úrokem ve výši 15,49 % ročně vrátit prostřednictvím měsíčních splátek po 1 001 Kč, počínaje 12.4.2025 do 12.3.2025. Splátky měly být hrazeny vždy do každého 12. dne v měsíci. Celkem měl žalovaný zaplatit 110 286,8 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 17,23 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou neuhrazenou splátku, dále byla sjednána možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dohodu podepsal prostřednictvím SMS.6. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl evidované cellem 1 odmítavou žádost o splátkový úvěr, 3 existující splátkové úvěry.7. Z potvrzení o prověřování úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživovací povinnosti. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . s příjmem ve výši 32 000 Kč. Měsíční výdaje žalovaného na splátky úvěrů jsou ve výši 15 000 Kč. Žalovaný žije u rodičů ti jsou ve výši 30 000 Kč. Žalovaný byl lustrován v registrech BRKI, NRKI, ISIR a CEE, přičemž žádné negativní poznatky nebyly zjištěny. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmů 32 000 Kč vypočetl poskytoval úvěru disponibilní čistý měsíční příjem ve výši 5 434 Kč.8. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2024 do 17.3.2025 bylo zjištěno, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání. Výdaje žalovaného byly běžné. Konečný zůstatek na účtu byl -39 944 Kč, disponibilní zůstatek -19 944 Kč.9. Z potvrzení o vyplacení bylo zjištěno, že žalobkyně dne 17.3.2025 poukázala na bankovní účet č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, částku 55 000 Kč.10. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný v období od 17. 3. 2025 do 17.10.2025 zaplatil na jistině částku 980,14 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 980,13 Kč, na poplatku za pojištění částku 567 Kč, na úrocích částku 4 915,43 Kč a na smluvní pokutě částku 2 500 Kč, tj. celkem 6 005 Kč. Zbývající částka ve výši 58 077,43 Kč uhrazena nebyla.11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby vyzýván k úhradě dluhu do 25. 10.2025. Žalovaný byl dále informován o zesplatnění celého úvěru.12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.15. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla zjednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem zpravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Z dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); nezjednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 2395 a násl. o. z. uzavřena úvěrová smlouva, přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Bylo prokázáno, že žalovaný úvěrové rámec vyčerpal v plné výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaný řádně uhradil řádně všechny splátky. Žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 SpÚ. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalovaném vedle uhrazení jistiny i kapitalizované příslušenství a poplatky. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazek žalovaného vůči žalobkyni platně vznikl a dospěl, přičemž žalovaný v řízení zánik tohoto závazku netvrdil, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalovanému povinnost dluh žalobkyni uhradit.19. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dostal do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a později se dostal do prodlení s celou nesplacenou jistinou. Soud proto žalobě I. výrokem zcela vyhověl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení