233 C 117/2025-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26. 6. 2025 domáhala vůči žalované zaplacení 626 592,93 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 27. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 503 358 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami po 7 000 Kč. Jelikož žalovaná neplnila dluh řádně a včas, žalobkyně úvěr dne 3. 8. 2024 zesplatnila. Dne 5. 1. 2024 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkami po 1 822 Kč měsíčně. Žalobkyně před uzavřením smluv posoudila úvěruschopnost žalované s tím, že její příjmy a výdaje ověřila mj. posouzením pohybů na běžném účtu, z nichž byl patrný příjem za nejméně 3 měsíce před uzavřením smluv. Jelikož žalovaná neplnila úvěr řádně a včas, žalobkyně jej dne 3. 8. 2024 zesplatnila. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána i předžalobními výzvami.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V řízení zůstala zcela pasivní, neboť se nedostavila ani k jednání, k němuž byla předvolána.3. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním a k celkovému skutkovému závěru.4. Ze smlouvy o úvěru a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 27. 12. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 503 358 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 7 000 Kč. Žalobkyně měla právo zesplatnit úvěr a požadovat jeho splacení v případě prodlení žalované s dvěma splátkami. Smlouva byla opatřena elektronickým podpisem žalované. Žalobkyně úvěr poskytla žalované na její úvěrový účet.5. Ze smlouvy o úvěru a výpisu z účtu soud zjistil že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 5. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 1 822 Kč. Žalobkyně měla právo zesplatnit úvěr a požadovat jeho splacení v případě prodlení žalované s dvěma splátkami. Smlouva byla opatřena elektronickým podpisem žalované. Žalobkyně úvěr poskytla žalované na její bankovní účet.6. Z oznámení o zesplatnění soud zjistil, že žalobkyně oba úvěry prohlásila za okamžitě splatné dne 3. 8. 2024 a informovala o tom žalovanou.7. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, zásilky s výzvami se žalované však nepodařilo doručit.8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.9. Podle § 2 odst. 1 SpÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 122 odst. 1 až 4 SpÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně splnila i svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, což prokázala předložením příslušných částí výpisů z bankovních účtů žalované z doby předcházející uzavření smluv o úvěru. Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované úvěry v uvedené výši, ovšem naopak prokázáno nebylo, že by žalovaná řádně hradila splátky. Na smluvním základě tak žalobkyně oprávněně prohlásila úvěr za splatný a požadovala po žalované uhrazení jistiny a příslušenství. Povinnost k úhradě poplatků za prodlení taktéž plyne co do důvodu i výše ze smluvních ustanovení. V řízení má soud tedy za prokázané, že závazky žalované vůči žalobkyni platně vznikly a dospěly, přičemž žalovaná v řízení zánik těchto závazků netvrdila, ani v řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Proto soud uložil žalované povinnost dluh žalobkyni uhradit.15. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení s peněžitým plněním v rámci jednotlivých splátek a od 4. 8. 2024 se dostala do prodlení s celou nesplacenou jistinou včetně příslušenství. V případě úvěrového dluhu dále platí, že žalovaná je po dobu prodlení povinna k úhradě nejen úroku z prodlení, ale taktéž smluvního úroku, a to až do zaplacení dlužné částky. Dle § 122 odst. 4 SpÚ je smluvní úrok po 90 dnech prodlení s dluhem ponížen na úrok dle repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8procentních bodů. Nárok žalobkyně splňuje zákonné požadavky, a proto v příslušenství žalobě plně vyhověl.16. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 25 556 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 24 656 Kč a náhrady za 3 úkony právní služby po 300 Kč v souladu s ustanovením § 1 odst. 3 písm. a), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.