233 C 138/2025-89 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 11. 2025 domáhala vůči žalované zaplacení 121 231,91 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 16. 1. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . K podpisu smlouvy došlo SMS kódem, který byl zaslán na telefonní číslo , tel. číslo, v žádosti o úvěr. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 149 507 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit společně se sjednanými úroky a poplatky. Žalovaná na úhradu dluhu zaplatila celkem 41 603 Kč. Ničeho dalšího na úhradu dluhu již nezaplatila, žalobkyně proto dluh ke dni 22. 7. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě zbývajícího dluhu.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní, neboť se nedostavila ani k jednání, k němuž byla předvolána.3. Soud po provedeném dokazování zjistil tento skutkový stav.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, vč. úvěrových podmínek soud zjistil, že dne 16. 1. 2024 byla vyhotovena smlouva o poskytnutí úvěru, z níž není patrné, zda a jak byla žalovanou podepsána.5. Z informace o činnosti klienta soud zjistil, že elektronický podpis na smlouvě byl učiněn dne 16. 1. 2024 v 11:59 hodin prostřednictvím telefonního čísla , tel. číslo, .6. Z části znaleckého posudku č. , č. účtu, znaleckého ústavu , právnická osoba, soud zjistil, že znalecký ústav dospěl k závěru, že záznamy žalobkyně jsou uchovány na platformě , Anonymizováno, která zajišťuje opatření dat kvalifikovanými časovými razítky.7. Z karty klienta, úvěrové zprávy a výpisu z běžného účtu žalované soud zjistil, že žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr.8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na úhradu dluhu zaplatila 41 603 Kč.9. Z výzvy ke splacení úvěru a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru dopisem odeslaným dne 23. 7. 2025.10. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu. Výzva byla žalované odeslána dne 4. 9. 2025.11. Ze zpráv , právnická osoba, ., , Anonymizováno, a , právnická osoba, . soud zjistil, že žádný z těchto telefonních operátorů neevidují telefonní číslo , tel. číslo, ve své databázi.12. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.13. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.14. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Žalobkyně sice tvrdila, že systém žalobkyně zajišťuje ochranu proti pozdějším změnám a k tomuto tvrzení byl proveden důkaz informací o časovém razítku a částí znaleckého posudku, avšak těmito důkazy bylo prokázáno pouze to, že žalobkyně je schopna evidovat případné pozdější změny dokumentu, nikoliv skutečnost, že k takovým změnám v tomto konkrétním případě nedošlo. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, což se žalobkyni nepodařilo. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Žalobkyně soudu neprokázala ani to, že smlouva byla uzavřena právě s žalovanou, neboť tímto způsobem mohl za žalovanou jednat kdokoliv s přístupem k příslušnému telefonnímu číslu. Žalobkyni se nepodařilo v řízení prokázat, že se jí podařilo zjistit totožnost žalované při uzavření smlouvy.17. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalované částku 149 507 Kč, žalovaná zaplatila 41 603 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení částky 107 904 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 107 904 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.18. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala dne 4. 9. 2025 s určením data splatnosti do 11. 9. 2025. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 12. 9. 2025. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 17 584 Kč, která odpovídá 46,9 % z jejich celkové výše 37 428,83 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,49 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,51 %). Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 062 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 121 231,91 Kč sestávající z částky 5 980 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t., 1/3 náhrady za promeškaný čas ve výši 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. (2 půlhodiny po 150 Kč), 1/3 cestovného ve výši 103 Kč za cestu k soudu a zpět při ujetí 40 km dle údajů vyplývajících z technického průkazu užitého vozidla (průměrná spotřeba 5,0/4,7/5,2 l/100km, cena pohonných hmot 34,10 Kč/litr a a náhrada za opotřebení vozidla ve výši 5,9 Kč/km) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 5 443,83 Kč. Advokát se v den konání ústního jednání účastnil celkem 3 jednání u zdejšího soudu, proto byla náhrada za promeškaný čas cestou k soudu a cestovné přiznáno v poměru 1/3. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a povinnost plnit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.20. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 4 850 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku, tj. do výše 6 062 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 4 850 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 1 212 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.