233 C 31/2026-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 6. 3. 2026 domáhala zaplacení v záhlaví specifikované částky s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalovaný nevrátil úvěr řádně a včas, na úhradu nezaplatil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, a následně na žalobkyni. Žalovaný dluh nezaplatil, přestože k tomu byla písemně vyzván.2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. Nedostavil se ani k jednání, na nějž byl řádně předvolán.3. Soud provedl dokazování listinami a zjistil tento skutkový stav.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vč. předsmluvního formuláře a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že dne 10. 12. 2024 byla vypracována smlouvy o úvěru, z nichž je patrné, že za žalovaného byla opatřena podpisem ve formě SMS kódu.5. Z potvrzení o provedené transakci soud zjistil, že na bankovní účet uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byla zaslána platba ve výši 8 000 Kč.6. Z přehledu zpráv pro žalovaného, výzev k plnění, předžalobních výzev a podacích archů soud zjistil, že byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu. Naposled byl vyzván předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 11. 2. 2026. Žalovaný byl informován současně o postoupení pohledávky na žalobkyni.7. Ze smluv o postoupení pohledávek vč. seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny nejprve na společnost , právnická osoba, a následně na žalobkyni.8. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména o uzavření smlouvy právě s žalovaným a o zkoumání úvěruschopnosti – zejména, jak byly ověřeny konkrétní příjmy a výdaje žalovaného. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, neboť z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, což se žalobkyni nepodařilo. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Žalobkyně soudu neprokázala ani to, že smlouva byla uzavřena právě s žalovaným, neboť tímto způsobem mohl za žalovaného jednat kdokoliv s přístupem k příslušnému telefonnímu číslu. Žalobkyni se nepodařilo v řízení prokázat, že se jí podařilo zjistit totožnost žalovaného při uzavření smlouvy.12. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.13. Žalobkyně navíc v řízení neunesla ani břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k řádnému ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného.14. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovaného částku 8 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle § 2991 o. z. právo na vrácení částky 8 000 Kč. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.15. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně odeslala dne 11. 2. 2026 s určením data splatnosti do 7 dnů, tj. do 23. 2. 2026. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 24. 2. 2026. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.17. Žalobkyně zaplatila při podání návrhu na účet soudu soudní poplatek ve výši 800 Kč. V řízení však nebyl vydán elektronický platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) soud doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1 bod 1 písm. a) sazebníku, tj. do výše 1 000 Kč. Žalobkyně již na soudním poplatku celkem 800 Kč zaplatila, soud proto doměřil zbytek ve výši 200 Kč. Jelikož doplatek soudního poplatku nebyl splatný podáním návrhu, soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích v konečném rozhodnutí. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením §160 odst. 1 o.s.ř.