11 C 104/2020-103 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem označeným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že se žalovaným jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, a to každý o velikosti podílu ½. Nezkolaudovanou novostavbu účastníci za dobu soužití užívali k bydlení, dne 1. 9. 2016 se žalobkyně z důvodu rozpadu vztahu účastníků od žalovaného odstěhovala, žalovaný tak předmětné nemovitosti výlučně užívá. Na způsobu užívání se účastníci i přes mimosoudní jednání nemohou dohodnout. Navrhla proto, aby byly předmětné nemovité věci přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. K žalobě doložila znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 26. 11. 2019 [číslo] dle něhož činí obvyklá cena nemovitostí 4 400 000 Kč. Navrhla proto, aby jí žalovaný na vypořádacím podílu zaplatil 2 200 000 Kč. 2. Žalovaný souhlasil se zrušením podílového spoluvlastnictví a s přikázáním nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví. Nesouhlasil s výší vypořádacího podílu. Uvedl, že k uhrazení kupní ceny za předmětné nemovitosti sjednali účastníci dva úvěry, z nichž jsou oba zavázáni a které v současné době výhradně hradí žalovaný. Ze svých výlučných prostředků žalovaný uhradil již 204 000 Kč. Dále nesouhlasil s částkou 184 500 Kč, kterou žalobkyně požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, neboť se sama rozhodla k odstěhování z nemovitých věcí. Taktéž namítl, že nezkolaudovanou stavbu stavěl se svým osobním přispěním v rozsahu cca 3 500 hodin, při sjednání pracovní síly by náklady činily 700 000 Kč, žalobkyně tímto způsobem k zajištění nemovitých věcí nepřispěla. Tyto částky navrhuje započíst na vypořádací podíl žalobkyně. K vyjádření žalovaný předložil e-mailovou komunikaci právních zástupců účastníků z února 2020 týkající se mimosoudního jednání účastníků zejména ohledně výše vypořádacího podílu, v níž je mj. zmíněna i částka 184 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného představující polovinu nájemného v daném místě a čase. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý o velikosti podíl id. ½. Na základě popisu nemovitých věcí uvedených ve znaleckém posudku účastníci též učinili nesporným, že nemovité věci nejsou reálně dělitelné. Mezi účastníky též nebylo sporu o obvyklé ceně předmětných nemovitých věcí dle stavebně technického stavu k 1. 9. 2016 a v současnosti ve výši 4 400 000 Kč. Účastníci učinili rovněž nesporným, že žalovaný má k dispozici dostatečné finanční prostředky na zaplacení vypořádacího podílu žalobkyni. 4. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] vedeném pro [katastrální uzemí] bylo zjištěno, že na tomto listu vlastnictví je zapsán pozemek parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba, a pozemek parc. [číslo] jejichž vlastníky jsou žalobkyně a žalovaný, s podíly o velikosti ½. 5. Z výpisu z účtu žalovaného za období srpna 2020 byl zjištěn konečný zůstatek ve výši 1 046 238,04 Kč. 6. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že cena obvyklá předmětných nemovitých věcí podle stavebně technického stavu k 1. 9. 2016 a ocenění k 12. 11. 2019 je 4 400 000 Kč. Rozestavěný rodinný dům, nacházející se na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] na [list vlastnictví], je jednopodlažní – typu bungalov, nepodsklepený. Rodinný dům se skládá ze zádveří, WC, kotelny, chodby, 4 pokojů, koupelny, kuchyně a komory, obsahuje jednu bytovou jednotku 4+1. 7. Z e-mailové korespondence má soud za prokázané, že před podáním žaloby docházelo mezi účastníky k mimosoudnímu jednání. 8. Návrhy na provedení důkazu výslechem účastníků, ortofoto mapou, kupními smlouvami na nemovitosti, které uzavřel žalovaný, výpisem z katastru nemovitostí o nemovitostním portfoliu žalovaného, katastrální mapou, místním šetřením, doklady o úhradách na úvěr, fotodokumentací, výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [celé jméno žalovaného] soud pro nadbytečnost zamítl, neboť pro účely řízení o vypořádání spoluvlastnictví má skutkový stav za dostatečně prokázaný. 9. Dle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nemůže být nikdo nucen ve spoluvlastnictví setrvat. 10. Dle § 1140 odst. 2 o. z. může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 11. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 12. Dle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 13. Dle §1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. 14. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 15. Jak vyplývá z nadepsaných zákonných ustanovení, přednostním způsobem vypořádání je reálné rozdělení věci. Z nesporných tvrzení účastníků učiněných na podkladě popisu nemovitých věcí dle znaleckého posudku a ze znaleckého posudku samotného, ve kterém je uvedeno, že předmětný rodinný dům se skládá z jedné bytové jednotky o velikosti 4+1, má soud za to, že předmětné nemovité věci nejsou reálně dělitelné. 16. Dalším v zákoně stanoveným způsobem vypořádání je tak přikázání věcí jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. V daném případě to je žalovaný, který nemovité věci po ukončení společného soužití účastníků výhradně užívá a má zájem o přikázání nemovitých věcí do svého výlučného vlastnictví, žalobkyně nikoliv. Žalovaný prokázal, že disponuje finančními prostředky cca ve výši 1 000 000 Kč, mezi účastníky však nebylo sporu o tom, že žalovaný má k dispozici finanční prostředky až do výše vypořádacího podílu. Veškeré předpoklady a hlediska rozhodná pro přikázání společné věci tak svědčí jednoznačně žalovanému, proto soud spoluvlastnictví účastníků zrušil a nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného. 17. Výše náhrady za vypořádací podíl byla stanovena podle výše spoluvlastnického podílu žalobkyně a z obvyklé ceny nemovitých věcí stanovené znalcem na částku 4 400 000 Kč, o níž nebylo mezi účastníky sporu. 18. Pokud žalovaný nesouhlasil s výší vypořádacího podílu žalobkyně s poukazem na jím vynaložené částky na úvěry, dále na bezdůvodné obohacení a vlastní práci žalovaného na domě, je třeba uvést, že veškeré tyto položky navrhl k započtení na vypořádací podíl, což však není podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR možné (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004, publikovaného v Soudních rozhledech č. 4/2007, či rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1089/2007, publikovaného v Soudních rozhledech č. 2/2012 nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5084/2008, publikovaného v Soudních rozhledech č. 11/2009). Soud se proto těmito nároky nezabýval. Nutno rovněž konstatovat, že pokud jde o částku 184 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak vyplývá z doložené e-mailové komunikace právních zástupců účastníků, mělo se jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši odpovídající polovině nájemného obvyklého v daném místě a čase, tento nárok však žalobkyně předmětem žaloby vůbec nečinila. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí byla přiznána náhrada nákladů v plné výši, tj. 129 183 Kč Náklady sestávají z mimosmluvní odměny v sazbě 17 100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 8 odst. 5 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“) za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, mimosoudní jednání před podáním žaloby, sepis žaloby, účast na ústním jednání ve věci dne 20. 8. 2020 a dne 8. 12. 2020, porada s žalobkyní dne 23. 9. 2020), tj. 102 600 Kč, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z učiněných úkonů právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 1 800 Kč, náhrady za ztrátu času za dvě cesty z místa sídla advokáta z Vlašimi k jednání ve věci u zdejšího soudu a zpět za 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, tj. 800 Kč, cestovné za tyto dvě cesty (Vlašim – Kutná Hora a zpět, jedna cesta 102 km) při kombinované spotřebě 9,6 l /100 km a ceně pohonných hmot 36 Kč a paušální náhradě ve výši 4,20 Kč dle vyhlášk