7 C 260/2020-13 — Okresní soud v Kutné Hoře

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla zrušena jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému, stanovená rozhodnutím zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], kdy tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 10. 2007. Dále uvedl, že platil na syna na výživném 900 Kč. Syn nyní ukončil školu a pracuje jako zedník, a tím má za to, že odpadla jeho vyživovací povinnost vůči synovi. Ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se účastníci nedostavili. Bylo jednáno dle § 101 odstavec 3 o. s. ř. Na základě předložených důkazů soud vzal za prokázané, že rozhodnutím zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 2. 10. 2007, byla schválena dohoda rodičů, na základě níž se žalobce, tj. otec, zavázal na žalovaného, tj. syna, platit částku 700 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nedostavil k jednání, nerozporoval tvrzení žalobce, že již ukončil školu, pracuje jako zedník, a tudíž je schopen sám se živit, neunesl tak důkazní břemeno. Soud vychází z tvrzení žalobce, že žalovaný je schopen se sám živit a že tedy skončila vyživovací povinnost žalobce vůči němu. Dle § 911 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Soud tedy vzal za prokázané, že v daném případě vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému skončila, a proto rozhodl jak shora uvedeno. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle § 142 o. s. ř., kdy úspěšný účastník, tj. žalobce, žádné náklady nevykázal. Proto bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno.