1 C 10/2024-15 — Okresní soud v Kutné Hoře

Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení 675 Kč s příslušenstvím představující dosud žalovaným nezaplacený televizní poplatek. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný za období od ledna 2023 do května 2023 dosud neuhradil televizní poplatek v souhrnné částce 675 Kč (5 x 135 Kč), ačkoli byl k úhradě televizního poplatku žalobkyní vyzván upomínkou ze dne 12. 6. 2023. Žalovaný je přihlášen k poplatku od června 2021. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (v platném znění), stanovící mimo jiné, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač, § 6 citovaného zákona stanoví, že měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč, § 7 odst. 2 věta první citovaného zákona stanoví, že je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, § 10 citovaného zákona stanoví, že nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Soud na skutkový stav věci dále aplikoval § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, stanovící, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výpočet výše úroků z prodlení odpovídá § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění). Soud uzavřel, že žalovaný v postavení poplatníka televizního poplatku nesplnil povinnost zaplatit poplatky za jednotlivých 5 měsíců roku 2023, a to v souhrnné výši požadované žalobkyní. Žalovaný se dále včasným neuhrazením jednotlivých dlužných měsíčních částek dostal do prodlení u každého z opomenutých měsíčních poplatků a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat za jednotlivé měsíční poplatky úroky z prodlení. Jednotlivé úroky z prodlení (za každý měsíc) byly žalobkyní požadovány od prvního dne prodlení (tj. od 16. dne daného měsíce) do dne podání žaloby a byly kapitalizovány. Soud jak nárok na zaplacení televizního poplatku tak jeho příslušenství (kapitalizované úroky z prodlení) uznal důvodnými a žalobě v jejich rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem však soud žalobkyni nepřiznal, neboť náklady na zastupování žalobkyně advokátem v nynější věci nelze považovat za účelně vynaložené náklady. Soud přihlédl k argumentaci Ústavního soudu představené v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 405/14), přičemž v nynější věci neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly zastoupení žalobkyně advokátem. Žalobkyně ani neuváděla, že by pro uplatnění nynější věci u soudu potřebovala specializované znalosti, kterými nedisponují pracovníci právního útvaru České televize, a tak by bylo nezbytné využít advokátní služby. Soud však aplikoval vyhlášku Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 9. 2015, č. 254/2015 Sb. Tato vyhláška upravuje výši paušální náhrady (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. (zde advokátem). Přestože žalobkyně advokátem zastoupena byla, je třeba na ni hledět (s odkazem na výše uvedenou argumentaci) jako na účastníka advokátem nezastoupeného, a přiznat jí paušální náhradu podle komentované vyhlášky č. 254/2015 Sb. Pokud by totiž soud žalobkyni nepřiznal ani paušální náhradu nákladů řízení (za současného nepřiznání nákladů na zastoupení advokátem), neodůvodněně by ji znevýhodnil oproti obecně definované skupině nezastoupených účastníků (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), a to i s přihlédnutím k materiální podstatě paušální náhrady nákladů řízení (a jejímu smyslu), neboť ve společenské realitě není pochyb, že účastníku soudního řízení téměř vždy nějaké náklady vznikají. S ohledem na vše výše uvedené soud přiznal žalobkyni náhradu za uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náhradu hotových výdajů v paušální výši 100 Kč za každý ze 2 úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za návrh ve věci samé a písemnou výzvu k plnění, tj. celkem 600 Kč.