1 C 12/2024-41 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce“), jednal s žalovaným o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejím základě poskytl žalovanému peněžní prostředky v žalované výši, a to dvěma platbami bezhotovostně na účet žalovaného, ale smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně prostřednictvím svého zástupce svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.4. Z listiny nazvané oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a doručenky ze stejného dne bylo zjištěno, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným.5. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, soud zjistil, že z dotčeného účtu odešla dne , datum, na účet č. , č. účtu, částka , částka, .6. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, soud zjistil, že z dotčeného účtu odešla dne , datum, na účet č. , č. účtu, částka , částka, .7. Z listiny: „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalovanému byla zaslána dne , datum, předžalobní výzva (doručenka ze stejného dne).8. Z odpovědi Air bank a.s. ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, a že na tento účet byla dne , datum, připsána částka , částka, pod VS , var. symbol, z účtu č. , č. účtu, od „, právnická osoba, S.R.O.“, a dne , datum, částka , částka, pod VS , var. symbol, z účtu č. , č. účtu, od „, právnická osoba, S.R.O.“.9. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný neodporoval, soud vzal za své zjištění, že žalovaný uhradil žalobkyni , částka, ke dni podání žaloby.10. Soud neprováděl důkazy listinami: dílčí smlouva o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne , datum, a Smlouva o postoupení pohledávky ze dne , datum, , neboť pro rozhodnutí byly bez významu.11. Soud učinil následující pro věc rozhodný skutkový závěr:právní předchůdce žalobkyně převedl peněžní prostředky ve výších , částka, a , částka, na účet žalovaného, a to bez doloženého právního důvodu (existenci smlouvy o úvěru žalobkyně neprokázala), avšak dle žalovaným nesporovaného tvrzení žalobkyně tak její právní předchůdce učinil z důvodu spočívajícího ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni zpět , částka, .12. Po právní stránce soud hodnotil věc dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, chtěl smlouvu o úvěru uzavírat v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a žalovaný by ji uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), jednalo by se tedy o spotřebitelskou smlouvu (žalovaný nikterak nerozporoval tvrzení žalobkyně, že peníze žalovanému posílal její právní předchůdce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru). Tím se tak na věc neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o. z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Pro aplikaci těchto norem totiž není rozhodná skutečnost, že žalovaná smlouvu nedohledala, neboť sama uvedla, že na základě takové smlouvy plnila. Nedohledání smlouvy potom může mít odraz v důkazní nouzi ohledně jiných skutečnosti (tj. vycházejících z obsahu smlouvy), nikoli však co do povahy právního jednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (podnikatel a spotřebitel). Ostatně i skutkový stav založený původně smlouvou posléze posouzenou jako absolutně neplatnou (ex tunc) se následně podřazuje ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru věnujícím se bezdůvodnému obohacení a ochraně spotřebitele.18. Soud se tedy zabýval otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky, a zda (a v jaké výši) žalovaný peněžní prostředky žalobkyni zpět uhradil.19. Na podkladě všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na plnění od žalovaného, které vychází z bezdůvodného obohacení žalovaného, a to podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného částky , částka, a , částka, , přičemž žalovaný žalobkyni zpět uhradil , částka, .20. Soud tedy vyhověl žalobě co do částky , částka, , jak je uvedeno ve výroku II. Zamítl však žalobu jednak co do částky , částka, (v tomto rozsahu žalovaný žalobkyni hradil) a jednak co do úroků z prodlení. Ohledně úroků z prodlení soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že žalobkyní tvrzené jednání, které směřovalo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřením takové smlouvy skutečně skončilo. Tedy není postaveno najisto, zda smlouva byla vůbec uzavřena. Vycházejíc z takové situace (nedohledání smlouvy o úvěru) sama žalobkyně ani netvrdila, že by právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného a žádala jen vydání obohacení žalovaného spolu s úrokem z prodlení počítaného od výzvy k plnění. Soud však v té souvislosti konstatuje, že postavení spotřebitele při vracení jistiny domnělého úvěru (tedy spotřebitele bezdůvodně obohaceného z důvodu neprokázání uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na kterou však bylo plněno) ve srovnání s postavením kontrahentů smluv absolutně neplatných z důvodu nikoli řádného zkoumání úvěruschopnosti nemá být jen z tohoto důvodu horší. Přiznání úroků z prodlení žalobkyni postavené jen na skutečnosti bezdůvodného obohacení (jako je tomu v nynější věci) a bez zřetele k okolnostem vzniku bezdůvodného obohacení, stále však v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, by obcházelo smysl tohoto zákona, čímž je ochrana slabší strany spotřebitelského úvěru projevující se například nemožností dostat se do prodlení s vracením jistiny (byť nejčastěji v důsledku absolutně neplatných smluv).21. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je (mimo jiné) zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).22. V poměrech nynější věci to znamená, že žalovaný se dostane do prodlení s plněním povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve výroku II nejdříve ve chvíli, kdy mu marně uplyne lhůta k plnění v tomto výroku daná. Z tohoto důvodu soud nevyhověl žalobě v rozsahu nároku na úroky z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, a nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou i v tomto rozsahu zamítnout.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle