4 C 105/2024-35 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalovanému zaplatit částku , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy sjednané prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný se zaregistroval na stránkách www.orangefinance.cz, kde uvedl emailovou adresu, telefonní číslo a číslo účtu. Předložil kopii občanského průkazu a výpis z účtu. Na základě registrace obdržel žalovaný přístupové údaje do systému. Žalobkyně následně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Žalovanému byl poskytnut na základě této smlouvy dle tvrzení žalobkyně úvěr na částku , částka, , kterou měl vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, do , datum, . Zároveň žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil., právnická osoba, řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“). Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Žalovaný má bydliště hlášené dle ISZR na adrese , adresa, . Soud tedy uzavřel, že má pravomoc rozhodnout ve věci. Pokud jde o hmotné právo, je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 4 odst. 1 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím I“), podle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. V daném případě měla v době uzavřené smlouvy žalobkyně jako poskytovatel služby bydliště, resp. sídlo (viz čl. 19 Nařízení Řím I), v České republice. Rozhodné je právo české.4. Z provedených důkazů soud zjistil, že v listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, je uvedeno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli tuto smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku. Na místě podpisu žalovaného je uvedeno, že dne , datum, připojil podpis prostřednictvím SMS kódu 1679. Z kopie občanského průkazu s fotografií žalovaného soud zjistil, že jimi žalobkyně disponuje. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně odeslala částku , částka, na účet číslo , č. účtu, . Z výpisu z účtu číslo , č. účtu, za období , datum, až , datum, soud zjistil, že majitelem účtu byl , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Z výzvy k úhradě ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, do 7 dnů od doručení výzvy.5. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.6. V projednávaném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný listinu označenou jako „Smlouva o úvěru“ podepsal. Listinu lze podepsat vlastnoručně nebo uznávaným elektronickým podpisem. Jen takový způsob podpisu zaručuje jednak identifikaci jednající osoby a rovněž integritu podepisovaného dokumentu. Ani jedním z těchto způsobů však listina podepsána nebyla. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, vzdala se tak dobrodiní poučení ze strany soudu k potřebě prokázání podpisu listiny žalovaným.7. Jelikož však bylo prokázáno zaslání , částka, na účet žalovaného a nebyl prokázán žádný právní důvod zaslání těchto prostředků, jedná se o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vrátit ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na částku , částka, něčeho uhradil. Žalovanému tedy zbývá k zaplacení částka , částka, , kdy úrok z prodlení byl stanoven ode dne následujícího po vyhlášení rozsudku ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.8. Ve zbývající části včetně poplatku a smluvní pokuty a příslušenství soud žalobu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy úspěch žalovaného převažuje nad úspěchem žalobkyně ( včetně zamítnutého nároku na příslušenství ). Proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.10. Jelikož nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud vyzval žalobkyni k zaplacení doplatku na soudním poplatku v souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků ( výrok IV.).