8 C 286/2023-36 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného z částky 1 050 Kč na částku 3 500 Kč měsíčně, což odůvodňovala zvýšenými potřebami spojenými se studiem na střední škole. Od stanovení výše výživného uplynulo 8 let. Žalovaná uvedla, že žalovaný má v současnosti dvě vyživovací povinnosti. 2. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného na částku ve výši 1 900 Kč počínaje měsícem září 2023. Žalovaný uvedl, že má vyživovací povinnost k dceři [jméno] ve výši 2 000 Kč, na dceru [jméno] platí 1 500 Kč. 3. Soud provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro vydání meritorního rozhodnutí. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2015, č. j. 24Co 313/2015-329, soud zjistil, že poslední vyživovací povinnost mezi účastníky byla stanovena částkou 1 050 Kč měsíčně, kterou byl žalovaný povinen platit tehdy nezletilé žalobkyni s účinností od 1. 10. 2015. Žalovaný tehdy dále plnil vyživovací povinnost k nezletilé [jméno] ve výši 1 350 Kč měsíčně a k nezletilé [jméno] ve výši 1 150 Kč. 4. Z usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26. 9. 2023, č. j. 11 C 63/2023-78 soud zjistil, že tímto usnesením byla zrušena vyživovací povinnost žalovaného vůči jeho dceři [jméno] [příjmení]. 5. Z potvrzení o studiu ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je studentkou [název školy] [anonymizováno 10 slov], [obec] v akademickém roce 2023 /2024 (studium denní, obor uměleckořemeslné zpracování skla). 6. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Kutná Hora se podává, že žalovaný má příjem z invalidního důchodu druhého stupně, jehož výše činí od června 2023 částku ve výši 12 586 Kč. 7. Dle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 8. Dle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Dle ustálené soudní praxe dítě není schopno se samo živit, pokud se připravuje na budoucí povolání, přitom se vychází z toho, že takovou přípravou se rozumí zvyšování vzdělání a kvalifikace, nikoli jen nadstandardní doplňování znalostí bez návaznosti na budoucí povolání. Takovým zvyšováním vzdělání je postupné dosažení vzdělání středoškolského bez maturity, s maturitou a vysokoškolské vzdělání. 9. V projednávané věci soud zjistil, že se žalobkyně studiem na střední škole připravuje na budoucí povolání. 10. Požadavek žalobkyně na výživné v částce 3 500 Kč nepovažuje soud za důvodný, když zohlednil aktuální výdělkové poměry žalovaného a další vyživovací povinnost žalovaného. 11. Od posledního rozhodování se zcela zásadně změnily poměry na straně obou účastníků, žalobkyně postupně navštěvovala základní školu a nyní střední školu. U žalovaného došlo ke změně příjmu na částku toliko 12 586 Kč. Za přiměřenou vyživovací povinnost soud s ohledem na změnu poměrů na straně účastníků považuje částku 1 900 Kč měsíčně. Žalovaný s touto výší výživného souhlasil, zároveň souhlasil s dluhem na výživném za měsíce září, říjen, listopad a prosinec 2023 v celkové výši 1 600 Kč ( (1 900 – 1 500) x 4). 12. Výše uvedenými úvahami se soud řídil, když shledal žalobu důvodnou a proto rozhodl způsobem uvedeným ve výroku I. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnější žalovaný se vzdal práva na náhradu nákladů řízení.