1 C 177/2025-60 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , a.s., IČ: , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti úvěr ve výši , částka, . Žalovaný měl úvěr splatit v jedné splátce ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a byl vyzván k zaplacení dluhu. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na jeho dluh dosud uhradil částku ve výši , částka, .2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím odporu k platebnímu rozkazu. Uvedl, že nebylo prokázáno postoupení pohledávky od původního věřitele na žalobkyni. Měl za nesrozumitelnou výši žalované částky. Současně vznesl námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro , adresa, .3. Ve věci se konalo jednání dne , datum, bez přítomnosti účastníků. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni , datum, nazvané smlouva o úvěru soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Ve smlouvě se zavázal žalovaný úvěr splatit v jedné splátce ve výši , částka, , zaplatit právní úrok ve výši , částka, . Z listiny dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaný s právní předchůdkyní dne , datum, uzavřeli dodatek k výše uvedené úvěrové smlouvě, ve kterém se dohodli, že za poplatek ve výši , částka, bude splatnost úvěru prodloužena na den , datum, . Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne , datum, bezhotovostně na účet žalovaného částku ve výši , částka, . Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (a doručenky , právnická osoba, ; včetně předžalobní výzvy), soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému tato skutečnost byla oznámena. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku , částka, .Dále soud provedl dokazování ke skutečnostem zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci jde o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru:Soud zjistil (v rámci sledovaného účelu dokazování) že žalobkyně nepředložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ničeho.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru znějící na částku , částka, . Ve smlouvě se zavázal žalovaný úvěr splatit v jedné splátce ve výši , částka, , zaplatit právní úrok ve výši , částka, . Žalovaný s právní předchůdkyní dne , datum, uzavřeli dodatek k výše uvedené úvěrové smlouvě, ve kterém se dohodli, že za poplatek ve výši , částka, bude splatnost úvěru prodlužena na den , datum, . Právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne , datum, bezhotovostně na účet žalovaného částku ve výši , částka, . U soudu uplatněná pohledávka za žalovaným i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni a žalovanému tato skutečnost byla oznámena. Žalovaný byl vyzván, aby zaplatil dlužnou částku , částka, . Soud učinil také závěr o skutkovém stavu věci (tj. z výše uvedených zjištění) z hlediska procesu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného:Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy o úvěru neměla k dispozici žádné informace ohledně úvěruschopnosti žalovaného.4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:5. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelských úvěrů, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.16. Žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala úvěruschopnost žalovaného nikoli řádně a nikoli dostatečně, tedy bez odborné péče (jak bude dále vysvětleno), měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud věc posuzoval i s ohledem na smysl § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který ukládá poskytovateli úvěrů, aby zohledňoval práva a zájmy spotřebitele. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně jakkoliv zkoumala výdaje a příjmy žalovaného.17. Právní předchůdkyně žalobkyně pracovala jen s vybranými informacemi, nežádala výpisy z bankovního účtu žalovaného (ani netvrdila, že by žalovaný účet neměl), což též svědčí o laxním přístupu právní předchůdkyně nejen k zájmům svým, ale zejména k zájmům (spotřebitele) žalovaného.18. Krajský soud v Praze uvedl ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní vý