1 C 236/2025-62 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 17 830 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Právní předchůdkyně prohlásila celý úvěr za splatný z důvodu prodlení žalované se splátkami. Žalobkyně uvedla, že ze strany žalované nebylo uhrazeno ničeho.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z listiny datované ke dni 22. 1. 2024 nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. 180225, jež byla koncipovaná mezi žalobkyní a žalovanou a obsahovala úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, soud zjistil, že tato listina nebyla podepsána žalovanou, na listině bylo uvedeno toliko jméno a příjmení žalované. Ze dvou listin Potvrzení o provedené platbě (thePay) soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, odešla z účtu žalobkyně dne 22. 1. 2024 platba (čerpání) ve výši 9 000 Kč a dne 23. 1. 2024 platba (čerpání) ve výši 1 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala soud zjistil, že žalovaná na dluh neuhradila ničeho. Soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 a podacího lístku ze dne 14. 6. 2025, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.Dále soud neprovedl dokazování ke skutečnostem obecně zjišťovaným z úřední povinnosti (soud neměl důvod pochybovat o skutečnosti, že ve věci mělo jít o spotřebitelský úvěr), tj. zda a jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, neboť neměl prokázánu podmínku k takovému dokazování, a to uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Není-li sjednána smlouva, ztrácí význam dokazovat, zda jejímu „uzavření“ předcházelo řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně.Na základě výše uvedených zjištění soud učinil závěr o pro rozhodnutí rozhodném skutkovém stavu věci:Právní předchůdkyně měla zájem dne 22. 1. 2024 uzavřít se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, soudu však nebylo prokázáno (bylo jen tvrzeno), že by předložená smlouva byla uzavřena (podepsána žalovanou), bylo však prokázáno, že na základě tvrzené smlouvy žalovaná čerpala dne 22. 1. 2024 částku 9 000 Kč a dne 23. 1. 2024 částku 1 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:5. Žalobkyně chtěla uzavírat smlouvu v postavení podnikatele [§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.)], jednalo by se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. Tím se tak na věc neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v občanském zákoníku, ale i úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v rozhodném znění).6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebitel rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“9. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, podle odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, podle odst. 4 poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.13. Soud se především zabýval otázkou, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena a dospěl k závěru, že tato skutečnost nebyla prokázána, v tomto směru neunesla žalobkyně důkazní břemeno. Žalobkyně sice tvrdila, jakým způsobem byla smlouva uzavřena, avšak toto neprokázala. Žalobkyně nepředložila podklady, ze kterých měla vycházet, přičemž zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli úvěru uchovávat dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly (§ 78 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud má však za prokázané, že právní předchůdkyně umožnila žalované načerpat 10 000 Kč.14. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou, neboť uzavření této smlouvy nebylo prokázáno. Žalobkyně se může po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Nelze tedy vyhovět ani nároku na příslušenství vycházejícímu z tvrzené smlouvy. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně poskytla žalované bezhotovostně peněžní prostředky (v součtu) ve výši 10 000 Kč a žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, bezdůvodné obohacení žalované tak činí 10 000 Kč.15. Z důvodů uvedených shora soud vyhověl žalobě co do 10 000 (výrok II), ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).16. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, Nejvyšší soud uvedl, že projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy…Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.17. V poměrech nynější věci soud neprovedl dokazování k majetkové či sociální situaci žalované časově blízké ke dni rozhodnutí soudu, neboť žalovaná soudu ničeho netvrdila ani nepředložila (byla nekontaktní). Proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni 10 000 Kč způsobem uvedeným ve výroku II.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Žalovaná byla v řízení úspěšnější (srov. výrok I. a II. rozsudku), když soud kapitalizoval požadovaný zákonný úrok k datu vyhlášení rozsudku. Žalované však náklady řízení nevznikly.