1 C 290/2025-26 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 111,78 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tím, že žalovaná neplnila platební povinnosti vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14. 9. 2021, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně“).2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaná má bydliště na území České republiky.4. Z příloh žaloby (zejm. ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14. 9. 2021), jakož i z tvrzení žalobkyně, jemuž žalovaná neodporovala, vzal soud za prokázané, že žalovaná s právní předchůdkyní uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru a žalovaná dosud nevrátila poskytnuté peněžní prostředky ve výši 1 111,78 Kč. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta, žádosti o poskytnutí úvěru, výpisu z účtu žalované, soud zjistil jednak měsíční příjem žalované cca 9 000 Kč, jednak její úvěrového zatížení. Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno.5. Soud shledal, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná se smluvně zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit, svému závazku však v částce 1 111,78 Kč nedostála. Žalobkyni tedy vzniklo právo požadovat po žalované dlužnou částku. V souladu se smluvním ujednáním je úvěr úročen. Soud měl zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně za řádné, ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.6. Žalovaná se včasným neuhrazením dlužné částky dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dle § 1970 o. z. úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena dle § 2 NV č. 351/2013 Sb. (v platném znění) způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí.7. Žaloba byla z uvedených důvodů shledána jako důvodná a bylo jí proto zcela vyhověno.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 111,78 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.