1 C 321/2025-24 — Okresní soud v Kutné Hoře

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 13 239,39 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ: , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvy o úvěru. Na základě těchto smluv poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované půjčky ve výši 18 000 Kč a 10 000 Kč. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávek a byla vyzvána k zaplacení dluhu.2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému stavu věci:Z listiny datované ke dni 22. 8. 2007 nazvané smlouva o půjčce soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru znějící na částku 10 000 Kč, přičemž její parametry byly: souhrnný poplatek 6 960 Kč, celkem 16 960 Kč, 53 týdenních splátek po 320 Kč, RPSN cca 206,8 %.Z listiny datované ke dni 20. 12. 2007 nazvané smlouva o půjčce soud zjistil, že téhož dne podepsali právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru znějící na částku 18 000 Kč, přičemž její parametry byly: souhrnný poplatek 12 528 Kč, celkem 30 528 Kč, 53 týdenních splátek po 576 Kč, RPSN cca 206,8 %.Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z potvrzení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že u soudu uplatněná pohledávka za žalovanou i s jejím příslušenstvím byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 6. 2025 (a podacího lístku) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na obě smlouvy celkem 25 034 Kč.4. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil následovně:5. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (srov. usnesení ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011 Pl. ÚS 1/10).6. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb, občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.7. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst.1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).9. Průměrné úrokové sazby z korunových úvěrů u obchodních bank pro domácnosti (obyvatelstvo) dosahovaly v roce 2007 výše 15,4 %. V nynější věci obsahovala spotřebitelská smlouva RPSN ve výši 206,8 % (u obou smluv). Takové ujednání porušuje dobré mravy u spotřebitelské smlouvy natolik, že je třeba mít takovou smlouvu za absolutně neplatnou. Nemravný cíl či nemravný důsledek jinak formálně navenek souladného právního jednání účastníků smlouvy není hoden ochrany a způsobuje absolutní neplatnost takového právního úkonu s právními účinky ex tunc ve smyslu § 39 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 710/2015). Z již vyloženého nástinu judikatury zřetelně plyne, že dovolací soud přijatými právními závěry vyjádřil názor, že právní úkon, který se příčí dobrým mravům, vede (bez dalšího) k jeho absolutní neplatnosti ve smyslu § 39 obč. zák. Absolutní neplatností ve smyslu § 39 obč. zák. je rovněž stižen právní úkon, respektive smlouva, jestliže jejím účelem je účastníky sledovaný nemravný cíl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1611/2021). stejný osud sdílí akcesorické nároky (příslušenství); srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3706/2022.10. Podle § 451 (odst. 1) obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat; (odst. 2) bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.11. Žalované byla poskytnuta celková částka z obou smluv ve výši 28 000 Kč, žalovaná uhradila jen 25 034 Kč. Její bezdůvodné obohacení tak činí 2 966 Kč. S ohledem na vše výše konstatované soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I. a II.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla v řízení úspěšnější (srov. výrok I. a II. rozsudku). Žalované však náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.