27 C 382/2021-41 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 1 135,67 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 22. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 4 354 Kč, a to v hotovosti v 12 měsíčních splátkách po 863 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 22. 6. 2018. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 29. 12. 2017. Žalovaná uhradila pouze 10 600 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 22. 6. 2018 na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině úvěru 1 015,04 Kč a na souhrnném poplatku 120,63 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný úrok ve výši 982,30 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 308,70 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 19. 12. 2020. Pohledávka byla ke dni 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná namítla promlčení údajné pohledávky. 3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o zápůjčce včetně obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, zákaznické karty a rozsudku na čl. 21-23. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 6. 2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 4 354 Kč, a to v hotovosti v 12 měsíčních splátkách po 863 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 861 Kč byla splatná 22. 6. 2018. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 12. 2020 mezi společností [právnická osoba] postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Podle § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. 7. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. 8. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce předala žalované částku 6 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Současně však vznesla námitku promlčení, a proto se soud přednostně zabýval, zda je tato námitka důvodná, a dospěl k závěru, že námitka byla uplatněna důvodně. 10. Peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč byly žalované poskytnuty dne 22. 6. 2017 a měla je dle smlouvy vrátit do 22. 6. 2018, kdy byla splatná poslední splátka. Nejpozději od tohoto data běžela promlčecí lhůta i pro poslední splatnou část dluhu. Tříletá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku proto uplynula nejpozději dne 22. 6. 2021. Žaloba však byla podána až 30. 7. 2021, tedy až po uplynutí promlčecí lhůty. Žalobkyně namítla, že žalovaná na dluh částečně plnila, čímž dluh uznala, a dle ust. § 639 NOZ pak platí:„ Uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.“ Nárok tedy promlčen není. Žalobkyně však zaměňuje částečné a dílčí plnění. O dílčí plnění se jedná v případě, kdy závazek je podle dohody stran (jako tomu bylo i v tomto případě), ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách). O plnění částečné jde za situace, kdy dlužník poskytl věřiteli na plnění svého závazku pouze část předmětu plnění, aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 616/2005, ze dne 28. března 2006. V tomto případě byly ve smlouvě dohodnuty splátky, jde proto o dílčí, nikoliv o částečné plnění. Judikatura pak v případě dílčího plnění nespojuje s tímto dílčím plnění následky uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, proto zde nemohlo nastat přetržení promlčecí lhůty a běh nové desetileté promlčecí lhůty dle § 639 občanského zákoníku. Jelikož je žalovaná pohledávka skutečně již promlčena, soud žalobu z výše uvedených důvodu zcela zamítnul. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož ve věci byla zcela úspěšná žalovaná, vůči které byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, měla by právo na přiznání plné náhrady nákladů řízení. Protože však žalované s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, když výslovně žádné neuplatnila a ze spisu na její straně žádné nevyplývají, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.