16 C 183/2021-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 487,80 Kč s příslušenstvím. Žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), jež došla soudu 6. 10. 2020, byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako postupník nabyla předmětnou pohledávku za žalovanou ve výši 2 487,80 Kč na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 9. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ společnost C“), jako postupitelem a původním věřitelem žalované. Společnost CreditPortal, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, uzavřela s žalovanou dne 26. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 1 400 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16. 4. 2018. Žalovaná úvěr čerpala, avšak poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 400 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 087,80 Kč, který byl splatný dne 16. 4. 2018. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením dluhu ve výši 2 487,80 Kč, požaduje žalobkyně po žalované také úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od 17. 4. 2018 do zaplacení v zákonné výši 8,5 % ročně. Před podáním žaloby byla žalované zaslána výzva k plnění podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. 3. Soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 25. 11. 2021 konaném v nepřítomnosti účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omluvila svou neúčast na jednání a souhlasila s tím, aby ve věci bylo jednáno a rozhodnuto bez její osobní účasti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala. 4. Soud na základě provedeného dokazování listinami, jež žalobkyně přiložila k žalobě, vzal za prokázané, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností C jako postupitelem byla dne 2. 4. 2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které společnost C postoupila žalobkyni své pohledávky za klienty vzniklé ze smluv o zápůjčce, v tom i pohledávky za žalovanou v celkové výši 2 487,80 Kč vzniklé ze smlouvy č. B0002 [číslo]. Žalované bylo dne 27. 6. 2020 zasláno oznámení společnosti C o tom, že svou pohledávku za žalovanou v celkové výši 2 487,80 Kč, vzniklou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. B0002 [číslo] ze dne 26. 3. 2018, postoupila žalobkyni, jakož i výzva žalobkyně podle § 142a odst. 1 o. s. ř, aby jí jako nové věřitelce uhradila předmětný dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0002 [číslo], kterou uzavřela dne 26. 3. 2018 se společností C. Dále soud zjistil, že společnost C vyhotovila smlouvu o úvěru číslo B0002 [číslo] ze dne 26. 3. 2018, v níž je mj. uvedeno, že společnost C poskytne žalované jednorázový a bezúčelový úvěr ve výši 1 400 Kč, který je žalovaná povinna splatit dne 16. 4. 2018 spolu s celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 415,80 Kč (po slevě), případně ve výši 1 087,80 Kč (před slevou). Písemné vyhotovení této smlouvy je opatřeno podpisem osoby jednající za společnost C a místo podpisu žalované je uveden SMS kód: rfaa. Z potvrzení o platbě ze dne 31. 8. 2020 bylo zjištěno, že z účtu společnosti C, vedeného Fio bankou, a. s., byla dne 26. 3. 2018 odeslána částka 1 400 Kč na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] a se zprávou pro příjemce: Zápůjčka B0002 [číslo]. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto sporu neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzení, že mezi [právnická osoba] a žalovanou vznikla dne 26. 3. 2018 smlouva o úvěru č. B0002 [číslo] podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), případně smlouva o peněžité zápůjčce podle § 2390 o. z., resp., že na základě výše uvedené smlouvy společnost C přenechala žalované dne 26. 3. 2018 peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč, které byla žalovaná povinna vrátit nejpozději 16. 4. 2018 a uhradit téhož dne poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 087,80 Kč. Žalobkyně předložila písemné vyhotovení smlouvy o úvěru, avšak nenabídla žádné důkazy, že toto právní jednání, učiněné elektronickými prostředky na dálku, je opatřeno elektronickým podpisem žalované ve smyslu § 561 odst. 1 o. z., tj. elektronickým [příjmení], který byl žalované zaslán v SMS zprávě, což platí i o tvrzení, že se žalovaná na webových stránkách společnosti C [webová adresa]) zaregistrovala a po dokončení registrace zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, čímž učinila návrh na uzavření smlouvy. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, jakým způsobem byla ověřována totožnost žalované, a že projevila vůli směřující k určitému právnímu jednání. Žalobkyně rovněž neprokázala, že společnost C poskytla žalované dne 26. 3. 2018 peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná byla majitelkou bankovního účtu č. [bankovní účet], na který byla z bankovního účtu společnosti C převedena dne 26. 3. 2018 bezhotovostní platba 1 400 Kč. Nebylo tedy možno dovodit ani to, že se žalovaná ve výše uvedeném rozsahu na úkor společnosti C bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 o. z. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, přičemž svou neúčastí na jednání znemožnila soudu, aby ji vyzval podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů potřebných k prokázání výše uvedených rozhodných skutečností, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně zcela úspěšné žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly. 8. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., jelikož proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).