16 C 239/2021-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která došla soudu 16. 4. 2021, domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatit 4 953 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od 11. 10. 2020 do zaplacení v zákonné výši 8,25 % ročně. Žalobní žádání odůvodnila tvrzením, že jako příjemce příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“) v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), uplatnila svůj nárok vůči žalovanému vyplývající z § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. po zjištění, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno] (dále též jen„ Vozidlo“), je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, přičemž žalovaný coby vlastník/provozovatel Vozidla neměl ode dne 10. 2. 2020 do 18. 5. 2020 k Vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný byl v souladu s § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. písemně vyzván k zaplacení příspěvku ve výši 4 653 Kč (denní sazba příspěvku ve výši 47 Kč byla vynásobena počtem dní, kdy Vozidlo bylo provozováno bez pojištění odpovědnosti, tedy 99 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, ale dobrovolně ničeho neuhradil, nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění podle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a od 11. 10. 2020 je tak v prodlení se splácením dluhu v celkové výši 4 953 Kč, jehož splatnost nastala 10. 10. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl na jednání dne 15. 10. 2021 konaném v nepřítomnosti obou účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, svou neúčast neomluvil, o odročení jednání nepožádal. 4. Soud na základě provedeného dokazování listinami učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl podle registru vozidel (registr je informačním systém veřejné správy, který spravuje Ministerstvo dopravy) vlastníkem a provozovatelem Vozidla, které bylo evidováno jako provozované, přičemž v době od 10. 2. 2020 do 18. 5. 2020, tj. 99 dní, nebylo k Vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalobkyně proto v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. vyzvala žalovaného dopisem ze dne 27. 7. 2020 k zaplacení příspěvku do garančního fondu ve výši 4 653 Kč (99 dní × denní sazba 47 Kč) a nákladů na uplatnění příspěvku ve výši 300 Kč, tj. celkem 4 953 Kč, a to do 60 dnů od doručení dopisu. Dopis s výzvou k zaplacení byl žalovanému doručen dne 28. 7. 2020. Žalobkyně poté ještě zaslala žalovanému upomínky o zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvu k plnění v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Žalovaný v řízení netvrdil (natož aby prokázal), že mu povinnost k zaplacení příspěvku do garančního fondu žalobkyně nevznikla, ale ani to, že předmětnou částku 4 953 Kč s příslušenstvím již zaplatil. 6. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný jako vlastník a provozovatel Vozidla, které bylo evidováno v registru vozidel jako provozované, neměl od 10. 2. 2020 do 18. 5. 2020 k Vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli tato povinnost vyplývá z § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. V souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. byl žalovaný proto povinen zaplatit žalobkyni příspěvek do garančního fondu za každý den porušení této zákonné povinnosti. Na základě § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. výše denní sazby příspěvku byla určena podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. a činila 47 Kč. Jelikož Vozidlo nebylo pojištěno 99 dní, příspěvková povinnost žalovaného představuje částku 4 653 Kč. Žalovaný byl rovněž povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, a to podle § 4 odst. 4, 5 zákona č. 168/1999 Sb. a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. V důsledku prodlení žalovaného se splácením peněžitého dluhu v celkové výši 4 953 Kč (4 653 Kč + 300 Kč), který byl splatný dne 26. 9. 2020, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 4 953 Kč za dobu od 21. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl (výrok I. rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v souhrnné výši 1 489 Kč, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč (3× 200 Kč) podle § 14b odst. 1 (bod 1.) ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za kvalifikovanou písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé a 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 9. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně (platební místo). 10. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 11. O lhůtě ke splnění dlužné částky s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 12. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., protože v souladu s § 202 odst. 2 o. s. ř. proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.