16 C 323/2021-21 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 31. 10. 2020 domáhala se žalobkyně, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 1 525 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od 24. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a též náklady řízení ve výši 1 489 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že jakožto dopravce, zajištující dopravní obslužnost ve městě [obec] a přilehlých obcích při přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou, zjistila dne 23. 3. 2019 v 02.47 hodin prostřednictvím pověřené osoby při kontrole cestujících ve voze autobusové linky 90 na zastávce Antonínská v Brně, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu. Z tohoto důvodu byl žalovaný na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 25 Kč (základní jízdné) a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Tuto povinnost však nesplnil a od 24. 3. 2019 je v prodlení se splněním peněžitého dluhu ve výši 1 525 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému v souladu s § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zaslána výzva k plnění, ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (na základě právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil tento skutkový stav: Žalovaný cestoval dne 23. 3. 2019 v prostředku veřejné linkové dopravy osob provozované žalobkyní v Brně, konkrétně ve voze autobusové linky č. 90. Osobou k tomu pověřenou žalobkyní (revizorem) byla provedena přepravní kontrola cestujících, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný byl na místě vyzván k zaplacení jízdného ve výši 25 Kč (základní jízdné) a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu, a to v souladu se schválenými přepravními podmínkami a tarifem žalobkyně, což neučinil. K zaplacení dlužné částky 1 525 Kč (součet jízdného a přirážky k jízdnému), splatné dne 23. 3. 2019, byl žalovaný opětovně vyzván v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2019. 5. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl dne 23. 3. 2019 konkludentně závazkový vztah ze smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Obsahem tohoto závazkového vztahu byl zejména závazek žalobkyně přepravit žalovaného do místa určení a závazek žalovaného za tuto přepravu zaplatit stanovené jízdné. Jízdné se přitom podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, platí podle tarifu sjednaného v souladu s cenovými předpisy. Ve shodě s tímto ustanovením bylo základní jízdné za přepravu stanoveno tarifem žalobkyně a činilo 25 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako cestující nedostál své povinnosti vyplývající z § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších přepisů, (dále jen„ zákon o silniční dopravě“), tedy se na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, byla žalobkyně dle stejného ustanovení oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. V souladu s § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výše přirážky k jízdnému byla stanovena smluvními přepravními podmínkami žalobkyně platnými v době přepravní kontroly, a to ve výši 1 500 Kč. Prokázána byla v řízení též dospělost žalované pohledávky, když splatnost dluhu nastala, dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, uložením povinnosti zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, tedy dne 23. 3. 2019. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil, natož aby prokázal, že dlužné jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč již uhradil. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení dlužné částky 1 525 Kč (25 Kč + 1 500 Kč). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. také právo na úrok z prodlení z částky 1 525 Kč, který byl žalobkyni přiznán za dobu od 24. 3. 2019 (první den prodlení) do zaplacení ve výši 9,75 % ročně určené v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí přísluší náhrada všech účelně v řízení vynaložených nákladů, což jsou: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč, b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 7. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 9. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 10. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku totiž není přípustné odvolání, neboť rozsudek byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).