17 C 151/2021-19 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 8. 4. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán platit výživné ve prospěch žalobkyně ve výši 500 Kč měsíčně s účinností od měsíce března 2021 nadále. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že z dlouholetého vztahu se žalovaným [jméno] [příjmení] se narodily nezletilé děti [jméno], narozený dne [datum] a [jméno], narozená dne [datum], žalobkyně vedla se žalovaným společnou domácnost od roku 2016 do října 2020. Žalobkyně žije od března 2021 v azylovém domě, žije sama s dětmi. Žalovaný jí nepřispívá žádnou pravidelnou částkou, občas jí zakoupí potraviny, oblečení nebo kosmetiku. Příjmy žalobkyně tvoří pouze dávky v hmotné nouzi, dávky státní sociální podpory, a to rodičovský příspěvek a přídavky na děti, její výdaje na domácnost činí 6 300 Kč až 6 510 Kč měsíčně. Žalovaný je svobodný, je zaměstnán u [právnická osoba] [obec] [obec], kde má uzavřenu pracovní smlouvu a má pravidelnou mzdu. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v [obec] [obec], [ulice a číslo]. Dříve se soud marně pokoušel zjistit skutečnou adresu bydliště žalovaného. Na adrese skutečného bydliště v Hotelovém domě v [obec], [adresa], kterou označila žalobkyně ve své žalobě jako místo pobytu žalovaného, si žalovaný opakovaně zásilku soudu nepřevzal. Po neúspěšných pokusech pak soud postupoval v souladu s ustanovením § 46b písm. a/ o. s. ř. a doručil písemnosti na adresu uvedeného trvalého pobytu žalovaného. Fikce doručení nastala dne 1. 11. 2021. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10. V daném řízení bylo prokázáno, že se dne 2. 2. 2019 v [obec] narodil [jméno] [celé jméno žalovaného], jako jeho matka je v rodném listu uvedena žalobkyně, jako otec je v dokladu uveden žalovaný. Tuto skutečnost soud zjistil na základě rodného listu nezletilého [jméno] [příjmení]. Dále bylo prokázáno, že se dne 17. 7. 2020 v [obec] narodila [jméno] [příjmení], jako její matka je v rodném listu uvedena žalobkyně, jako otec je v dokladu uveden žalovaný. Tuto skutečnost soud zjistil na základě rodného listu nezletilé [jméno] [příjmení]. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 39 Nc 17/2021 bylo zjištěno, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 7. 2021 č. j. 39 Nc 17/2021-55, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2021, byly obě nezletilé děti [jméno], narozený dne [datum] a [jméno], narozená dne [datum] svěřeny do péče matky [celé jméno žalobkyně]. Žalovaný [celé jméno žalovaného] byl povinen počínaje dnem 1. 7. 2021 platit na výživu nezletilého [jméno] částku 1 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé [jméno] částku 1 000 Kč měsíčně. V době rozhodování měla žalobkyně k dispozici rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně a přídavky naděti ve výši 1 000 Kč celkem, jiný příjem neměla. Za bydlení v azylovém domě platila částku 6 300 Kč měsíčně. Žalovaný v době od 10. 7. 2019 do 23. 9. 2020 pracoval u [právnická osoba] s.r.o., pracovní poměr byl rozvázán pro opakované absence. Z důvodu poklesu počtu pracovních míst není možno uvést, zda by žalovaný mohl u této společnosti pracovat nadále. Příjem žalovaného činil 13 200 Kč měsíčně. Od 12. 1. 2021 do dne rozhodování soudu v uvedené věci žalovaný pracuje u [právnická osoba] s.r.o., pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2021. Podle sdělení zaměstnavatele činil průměrný výdělek žalovaného 13 200 Kč měsíčně. Žalovaný ve skutečnosti platí na výživu nezletilého [jméno] a nezletilé [jméno] [příjmení] k rukám žalobkyně částku 3 000 Kč měsíčně, na výživu nezletilého [jméno] [příjmení] platí 2 500 Kč měsíčně. Za bydlení v hotelovém domě platí 4 800 Kč měsíčně. Podle obsahu zprávy [právnická osoba] se sídlem v [obec] [obec], [ulice a číslo] je žalovaný zaměstnán v této společnosti jako dělník od 12. 1. 2021 dosud, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 15. 12. 2021. Výše jeho hrubé mzdy je 14 996 Kč měsíčně a výši čisté mzdy 13 202 Kč měsíčně. Ze mzdy jsou prováděny exekuční srážky v neurčené výši, výživné sráženo není. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Podle ustanovení § 920 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by jí na úhradu výživného vznikl nárok. Sama v řízení nepředložila soudu jediný důkaz o výši svých příjmů a výdajů, není zřejmé, zda skutečně vynakládá na bydlení uváděnou částku. Má k dispozici příjem z prostředků sociálních dávek ve výši 11 000 Kč měsíčně a výživné pro své dvě děti od žalovaného ve výši 3 000 Kč měsíčně (tolik dobrovolně žalovaný podle tvrzení účastníků v opatrovnickém řízení fakticky platí), kromě toho jí žalovaný dobrovolně přispívá nákupem konkrétních potřeb, zejména jídla, oblečení nebo hygienických potřeb. Žalobkyně neprokázala, že by měl žalovaný k dispozici příjem, který by mu umožňoval přispívat na výživu žalobkyně. Podle výše uvedených skutkových zjištění z obsahu opatrovnického spisu činí příjem žalovaného 13 200 Kč měsíčně a jeho výdaje přestavují náklady na bydlení 4 800 Kč měsíčně a výživné pro 3 děti v celkové výši 5 500 Kč měsíčně. I bez zohlednění případných dalších nákladů na jízdné do zaměstnání a exekučních srážek zůstává žalovanému k dispozici jen 2 900 Kč měsíčně. Podle názoru soudu z takto nízkého příjmu není možno žalovanému stanovit ve prospěch žalobkyně žádné výživné. Navíc podle ustanovení § 920 občanského zákoníku je možno výživné stanovit pouze na dobu do 2 let od narození dítěte, tedy nejdéle do 17. 7. 2022. Pro období od 18. 7. 2022 nadále by soud z uvedeného důvodu zamítl žalobu i v případě, kdy by majetkové poměry žalovaného jinak stanovení výživného odůvodňovaly. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nebyla v řízení procesně úspěšná a podle uvedeného ustanovení jí nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením náklady nevznikly.