21 C 272/2021-44 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že jako poskytovatel zdravotních služeb poskytla dne [datum] žalovanému zdravotní péči. Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn. Náklady na péči vyúčtovala žalobkyně fakturou [číslo] ze dne [datum] ve výši 887 Kč se splatností do [datum]. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně neprokázala, že žalovanému zdravotní péči poskytla. A dále namítal nesprávné vyúčtování zdravotní péče. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný je státním občanem Slovenska. Dle sdělení Ministerstva vnitra byl žalovaný registrován jako občan Evropské unie na území České republiky v době od [datum] do [datum] na adrese [právnická osoba], [část obce], [ulice a číslo]. Adresu v zahraničí měl žalovaný hlášenou na SVK, [obec] [obec], Obyce 412, Slovensko. Dle výpisu z lustrace registru obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný má na této adrese trvalý pobyt zrušen a jeho doručovací adresou je adresa sídla obecního úřadu. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný nemá bydliště na území Slovenska a poslední známé bydliště žalovaného bylo na území České republiky v [obec]. V dané věci soud shledal svou mezinárodní příslušnost podle čl. 4 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), podle kterého stanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Rozhodné právo zjistil soud podle čl. 4 bodu 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Bydliště/sídlo žalobkyně jako poskytovatele služby je na území České republiky. Soud tedy na daný právní poměr použil český právní řád. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně vyhotovila lékařskou zprávu ze dne [datum], podle které byl žalovaný ambulantně vyšetřen v zařízení žalované, a to III. chirurgickou klinikou 1. LF UK a FN Motol, ambulance urgentní příjem, dne [datum] v 11:49 hod. ošetřujícím lékařem MUDr. [jméno] [příjmení], a to pro lipom zátylku. V lékařské zprávě bylo uvedeno rodné číslo žalovaného, pojišťovna: 111, č. pojistky: [číslo] Lékařská zpráva nebyla podepsaná ani žalovaným, ani ošetřujícím lékařem. Žalobkyně dále vyhotovila fakturu [číslo] ze dne [datum] se splatností do [datum], ve které vyúčtovala žalovanému zdravotní péči ze dne [datum] na částku 887 Kč (za administrativní úkon poplatek 89 Kč, za výkon ústavní pohotovostní služby poplatek 462 Kč a cílené vyšetření chirurgem 336 Kč). Faktura rovněž nebyla žalovaným podepsána. Písemnou upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Upomínku zaslala žalobkyně podle poštovního podacího archu ze dne [datum] na adresu [adresa]. Na základě zjištění z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k závěru, že žalobkyně svá skutková tvrzení neprokázala. Faktura ani lékařská zpráva není žalovaným podepsaná. Žalobkyně těmito listinami neprokázala, že žalobkyně zdravotní péči žalovanému dne [datum] skutečně poskytla a že by mezi nimi byla alespoň konkludentně sjednána smlouva ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. K jednání se žalobkyně nedostavila, nemohla být proto soudem poučena podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Podle pravidel o dělení důkazního břemene tak byla žalobkyně zcela neúspěšná, neboť neunesla břemeno důkazní, a soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se musel dále zabývat tím, zda byl či nebyl žalovaný pojištěn, ani zda byla žalovanému správně vyúčtována částka za tvrzenou poskytnutou péči. Soudní poplatek za žalobu byl žalobkyni doměřen podle položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků, neboť soud platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 149 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 331 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do [datum], (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 887 Kč sestávající z částky 500 Kč snížené o 20 %, tj. 400 Kč, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 100 Kč ve výši 231 Kč.