21 C 342/2021-53 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 455,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], zřídila a vedla pro žalovaného běžný účet. K tomuto účtu se zavázala poskytnout kontokorentní úvěr Flexikredit, kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný přečerpal prostředky na účtu ve výši 13 855,08 Kč. Úvěr byl pro neplacení splátek žalovaným zesplatněn dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena žalobkyni. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že hodnocení úvěroschopnosti žalovaného bylo individuální, bylo vycházeno z příjmu žalovaného deklarovaného v žádosti, a to ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč. Výdaje žalovaného byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 118 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dne [datum] si žalovaný zřídil u společnosti [právnická osoba], běžný účet, ke kterému byla sjednána služba Flexikredit, tj. možnost přečerpání úvěru až do limitu 10 000 Kč při úrokové sazbě 21,99 % ročně a výši RPSN 28,66 % (Zjištěno ze smlouvy o bankovních produktech a z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech). Žalovaný v žádosti o úvěr prohlásil, že má měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč, jako ostatní nezbytné měsíční náklady bylo uvedeno 0 Kč (Zjištěno ze žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit). Původní věřitel zrušil povolený limit Flexikreditu na běžném účtu (Zjištěno z dopisu ze dne [datum]) a dluh ve výši 13 855,08 Kč byl převeden z běžného účtu na nově otevřený úvěrový účet (Zjištěno z dopisu ze dne [datum]) a následně banka prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum] (Zjištěno z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). Pohledávka byla žalobkyni postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a poštovního podacího archu). Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. (Zjištěno z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a poštovního podacího archu). Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o účtu podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Ve smyslu § 2665 o. z. bylo dále ujednáno, že původní věřitel umožní žalovanému výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků. Toto ujednání se ve smyslu § 2665 o. z. řídí smlouvou o úvěru upraveno v § 2395 a násl. o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno nejpozději doručením žaloby. Na daný právní poměr se ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), vztahují práva a povinnosti uvedená v tomto zákoně. Před sjednáním možnosti přečerpat prostředky na běžném účtu bylo tedy podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinností předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Důsledkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K tomu srovnej i rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo]. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pouze z prohlášení žalovaného o jeho příjmech, které nebyly ověřeny. Zejména pak nebyly ověřeny příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč a měsíční výdaje. Dokonce bylo vycházeno z prohlášení žalovaného, že výdaje činí 0 Kč. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto je smlouva z tohoto důvodu absolutně neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu ve smyslu § 588 o. z. Žalovaný byl proto zavázán k zaplacení čerpané částky ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spolu s úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 928 Kč, přičemž tato částka představuje 41,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 455,08 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.