21 C 373/2020-33 — Okresní soud v Karviné

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona, a to za měsíc červen až prosinec 2018, dále leden až prosinec 2019 a za měsíc leden 2020. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, neboť v této době bydlel u svých rodičů na adrese [ulice a číslo], kteří televizní poplatky platili. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný se dne [datum] přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku, spojovací číslo SIPO [číslo], a ke dni [datum] nebyl žalovaný jako poplatník televizního poplatku odhlášen. Žalovaný nezaplatil žalobkyni poplatky za měsíc červen až prosinec 2018, dále leden až prosinec 2019 a za měsíc leden 2020, tj. 20 měsíců po 135 Kč, celkem v částce 2 700 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala upomínkou ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]. Upomínky byly žalovanému doručeny poštou na adresu [adresa žalovaného], a žalovaný ani poté ničeho neuhradil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu považuje soud žalobu za důvodnou. Žalovaný jakožto držitel televizního přijímače má podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené citovaným zákonem, tj. v částce 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích). Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za červen až prosinec 2018, leden až prosinec 2019 a leden 2020, tj. 20 měsíců, celkem v částce 2 700 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by se jako poplatník televizního poplatku z příslušné evidence odhlásil. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužných poplatků i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti poplatku dle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 700 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.