21 C 406/2020-32 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 9 120 Kč s tím, že žalovaná při jízdě veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, a ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu, žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Z listin předložených žalobkyní bylo zjištěno, že se přepravovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní a na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, a to dne [datum] v 15:13 hodin při jízdě autobusem linkou 21 (dohoda s cestujícím [číslo]), dne [datum] v 14:30 hodin při jízdě autobusem linkou 21 (dohoda s cestujícím [číslo]), dne [datum] v 14:40 hodin při jízdě tramvají linkou 4 (dohoda s cestujícím [číslo]), dne [datum] v 9:29 hodin při jízdě tramvají linkou 4 (dohoda s cestujícím [číslo]), dne [datum] v 6:17 hodin při jízdě autobusem linkou 41 (dohoda s cestujícím [číslo]) a dne [datum] v 6:37 při jízdě autobusem linkou 21 (dohoda s cestujícím [číslo]). Dlužné jízdné za každou uvedenou jízdu ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč žalovaná na místě nezaplatila, v uvedených dohodách s cestujícím se však zavázala zaplatit dlužnou částku vždy do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Výše jízdného a přirážky k jízdnému byly zjištěny ze smluvních přepravních podmínek a ceníku jízdného vydaných žalobkyní. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána žalobkyní písemně k zaplacení dlužné částky, a to upomínkou ze dne [datum], která byla žalované zaslána prostřednictvím pošty. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná opakovaně použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, byla tak mezi nimi konkludentně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Protože se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem, vzniklo žalobkyni oprávnění požadovat po žalované dlužné jízdné stanovené v ceníku jízdného a rovněž právo požadovat zaplacení přirážky k jízdnému, a to v souladu s ustanovením § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně ve výši 1 500 Kč, a to za každou jednotlivou jízdu v dopravním prostředku bez platného jízdního dokladu. Současně se nárok žalobkyně opírá o ustanovení § 2053 o. z., podle kterého uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Protože se žalovaná dostala do prodlení 16. kalendářním dnem ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.