24 C 122/2020-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 5.3.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 106 655,66 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 113,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 706,86 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 106 655,66 Kč od 16.12.2018 do zaplacení a úrok 19,9 % ročně z částky 106 355,66 Kč od 16.12.2018 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), [IČO], (dále jen„ banka“), uzavřela dne 12.8.2016 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka, na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč, a to převodem na běžný účet za sjednanou úrokovou sazbu ve výši 19,9 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy, zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek. Banka proto využila svého práva sjednaného v článku 14 písm. a) produktových podmínek a dopisem ze dne 15.12.2018 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila k témuž dni. Banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.10.2019 byla s účinností od 21.10.2019 pohledávka, která činila ke dni postoupení 120 471,62 Kč, postoupena na žalobce. K posouzení schopnosti žalované splácet úvěr žalobce uvedl, že banka vycházela z příjmu doloženého popř. deklarovaného v žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaná doložila čistý měsíční příjem ve výši 9 350 Kč s tím, že žalované nebyly prováděny žádné srážky ze mzdy, nebyla ve zkušební době, ani s ní nebylo jednáno o skončení pracovního poměru. Žalovaná současně uvedla, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 30 000 Kč. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka, uzavřenou mezi [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne 12.8.2016 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 120 000 Kč, kterou žalovaná mohla čerpat od 12.8.2016. Poskytnuté peněžní prostředky byla žalovaná povinna splácet v 96 splátkách po 2 730,91 Kč (měsíční splátka jistiny a úroku činila 2 506,91 Kč a pojištění 224 Kč). Z listiny označené jako Žádost o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč. Potvrzením o výši příjmu ze dne 11.8.2016 bylo prokázáno, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední tři měsíce činil 9 350 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy (str. 2) uzavřenou dne 16.10.2019 mezi [právnická osoba] [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou z výše uvedeného úvěru. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.10.2019 bylo žalované odesláno dne 5.11.2019 a výzva k plnění ze dne 24.2.2020 byla žalované odeslána téhož dne. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaná uhradila předchůdci žalobce částku ve výši 65 276,76 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 12.8.2016 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016). K prokázání schopnosti žalované splácet úvěr předložil žalobce pouze potvrzení o výši průměrného výdělku ve výši 9 350 Kč měsíčně. Žádné další listiny, které by prokazovaly výši jiných příjmů a konkrétních výdajů žalované, žalobce soudu nepředložil. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval shora uvedené a dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která činí 54 723,24 Kč (120 000 Kč – 65 276,76 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručená do dispozice žalované) doručením žaloby (17.12.2020). Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (18.12.2020), kdy byla o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 19.12.2020, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v druhém pololetí r. 2020 0,25 %, a proto úrok z prodlení k 19.12.2020 byl stanoven ve výši 8,25 % ročně. 11. Ve zbytku, tedy co do částky 51 932,42 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 113,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 706,86 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 106 655,66 Kč od 16.12.2018 do 18.12.2020 a z částky 51 932,42 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 19,9 % ročně z částky 106 355,66 Kč od 16.12.2018 do zaplacení, soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o úvěru (tedy i ujednání o úrocích a poplatcích) je neplatná. 12. Žalobce ani po poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žádné další důkazy nenavrhl. 13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.