24 C 210/2020-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 29.4.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 18 841 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 336,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 309,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 11 203,34 Kč od 25.6.2019 do zaplacení a úrok 20,5 % ročně z částky 11 203,34 Kč od 25.6.2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 25.3.2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku ve výši 27 541 Kč (skládající se ze zápůjčky ve výši 15 000 Kč a poplatku ve výši 12 541 Kč) formou 60 týdenních splátek po 460 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 byla s účinností od 24.6.2019 pohledávka, která činila ke dni postoupení 18 841 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne 25.3.2015 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 12 541 Kč, celkem tedy částku 27 541 Kč v 60 týdenních splátkách po 460 Kč a poslední splátkou ve výši 401 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaná potvrdila, že uvedenou částku převzala v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy (str. 59) uzavřenou dne 24.6.2019 mezi [právnická osoba], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou z výše uvedené zápůjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.6.2019 bylo žalované odesláno dne 17.7.2019 a výzva k plnění ze dne 9.4.2020 byla žalované odeslána dne 10.4.2020. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaná uhradila předchůdci žalobce částku ve výši 8 700 Kč (27 541 Kč – 18 841 Kč). 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li věřitel spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalované (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne 25.3.2015 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016). K prokázání schopnosti žalované splácet zápůjčku, předložil žalobce pouze zákaznickou kartu s údaji o příjmech a výdajích uvedených žalovanou. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval shora uvedené a dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která činí 6 300 Kč (15 000 Kč – 8 700 Kč). Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručená do dispozice žalované) doručením žaloby (17.12.2020). Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (18.12.2020), kdy byla o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 19.12.2020, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v druhém pololetí r. 2020 0,25 %, a proto úrok z prodlení k 19.12.2020 byl stanoven ve výši 8,25 % ročně. 11. Ve zbytku, tedy co do částky 12 541 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 336,28 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 309,22 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 11 203,34 Kč od 25.6.2019 do 18.12.2020 a z částky 4 903,34 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 11 203,34 Kč od 25.6.2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce (tedy i ujednání o poplatcích) je neplatná. 12. Žalobce ani po poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalované splácet zápůjčku, žádné další důkazy nenavrhl. 13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalované, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.