24 C 235/2020-32 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 23.7.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku ve výši 5 214 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 883,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 319,46 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úrok 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], (po fúzi se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], vedená pod [IČO]) uzavřel dne 19.5.2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Peníze žalovaný v den uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zapůjčenou částku včetně sjednaných poplatků ve výši celkem 6 364 Kč formou 43 týdenních splátek po 148 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla s účinností od 6.12.2019 pohledávka, která činila ke dni postoupení 5 214 Kč, postoupena na žalobce. 2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Smlouvou o půjčce [číslo] uzavřenou dne 19.5.2016 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobce zapůjčenou částku, dále poplatky ve výši 2 364 Kč, celkem tedy částku 6 364 Kč v 43 týdenních splátkách po 148 Kč. Žalovaný potvrdil, že uvedenou částku převzal v hotovosti. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy (str. 268) uzavřenou dne 6.12.2019 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO], a žalobcem bylo prokázáno, že žalobci byla postoupena pohledávka za žalovaným z výše uvedené půjčky. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019 bylo žalovanému odesláno dne 7.1.2020 a výzva k plnění ze dne 7.5.2020 byla odeslána dne 10.5.2020. Z poskytnutých tvrzení vyplynulo, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce částku ve výši 1 150 Kč. 4. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb. účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jež lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). 5. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutou zápůjčku, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o„ půjčce“ ze dne 19.5.2016 jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 9 zákona č. 43/2013 Sb. účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016). Předložená zákaznická karta neobsahuje žádné přílohy prokazující údaje o příjmech a výdajích žalovaného v kartě uvedených. 6. Žalobce ani po poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k prokázání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, žádné další důkazy nenavrhl. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovaného vydat žalobci z poskytnutých peněžních prostředků nevrácenou částku, která činí 2 850 Kč (4 000 Kč – 1 150 Kč). Žalovaný byl požádán o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení, doručená do dispozice žalovanému) doručením žaloby (17.12.2020). Žalovaný byl povinen vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (18.12.2020), kdy byl o plnění požádán (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 19.12.2020, se žalovaný dostal do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v druhém pololetí r. 2020 0,25 %, a proto úrok z prodlení byl od 19.12.2020 přiznán ve výši 8,25 % ročně. 12. Ve zbytku, tedy co do částky 2 364 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 883,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 319,46 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 7.12.2019 do 18.12.2020 a z částky 1 150 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a dále úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce (tedy i ujednání o poplatcích) je neplatná. 13. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků nebylo právo na jejich náhradu přiznáno. Žalobce byl v řízení převážně neúspěšný a žalovanému, jak z obsahu spisu vyplývá, žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.