24 C 290/2020-22 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 23.4.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku ve výši 2 625,09 Kč a 8,5% roční úrok z prodlení z částky 2 625,09 Kč od 23. 6. 2018 do zaplacení. Předmětem řízení byl dluh ze smlouvy o úvěru č. uzavřené dne 25. 5. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], a žalovanou, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 1 300 Kč, jež měla být uhrazena nejpozději do 22. 6. 2018. 2. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, souhlasil s tím, aby soud rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 24. 5. 2018 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], se zavázala poskytnout žalované dne 25. 5. 2018 úvěr ve výši 1 300 Kč splatný do 22. 6. 2018. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 %, RPSN činí 9 563,30 %. Listina obsahuje označení účastníků, výši úvěru a namísto podpisu žalované údaj o SMS kódu – [anonymizováno] Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [právnická osoba], a žalobcem dne 6. 9. 2019 bylo prokázáno, že předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovanou (příloha č. 1, seznam pohledávek [číslo]). Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 10. 2019 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 10. 2019 byly žalované odeslány dne 22. 10. 2019. Z informace o klientech [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalované byla ze strany předchůdce žalobce dne 25. 5. 2018 poskytnuta částka ve výši 1 300 Kč. 4. Žalobcem předložená smlouva o úvěru č. [anonymizováno] obsahuje označení účastníků a celou řadu smluvních ujednání včetně výše poskytovaného úvěru, neobsahuje však podpis žalované. Z žalobcem předložených listin k důkazu nevyplývá, že smlouva o úvěru byla opatřena řádným elektronickým podpisem žalované, jak vyžaduje § 561 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobce pro absenci podpisu žalované neprokázal, že byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. 5. Neplatnost smlouvy o úvěru bylo nutno dovodit i z jiného důvodu. 6. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 7. Z prokázaných skutečností žalobcem navrhovaných důkazů nevyplynulo, že by předchůdce žalobce ve shora uvedeném smyslu posuzoval schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet poskytnutý úvěr, a proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] jako neplatnou, neboť odporuje zákonu (§ 580 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. – o. z.). 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V rámci řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalované dne 25. 5. 2018 částku 1 300 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobě lze z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) částečně vyhovět, a proto zavázal žalovanou vydat žalobci poskytnuté a nevrácené peněžní prostředky ve výši 1 300 Kč. Žalovaná byla požádána o plnění (za situace, že nebyla prokázána dřívější výzva k vydání bezdůvodného obohacení doručená do dispozice žalované) doručením žaloby (16.12.2020). Žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení prvního dne poté (17.12.2020), kdy byl o plnění požádána (§ 1958 o. z.). Následujícího dne po splatnosti, tedy dnem 18.12.2020, se žalovaná dostala do prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Repo sazba činila v druhém pololetí roku 2020 0,25 %, a proto úrok z prodlení k 18.12.2020 byl stanoven ve výši 8,25 % ročně. 13. Smlouva o úvěru (tedy i případná ujednání o poplatcích, pokutách a úrocích) byla shledána jako neplatná, a proto soud ve zbytku, tedy částku 1 325,09 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 2 625,09 Kč od 23.6.2018 do 17.12.2020 a z částky 1 325,09 Kč od 18.12.2020 do zaplacení, zamítl. 14. Žalobce se nedostavil k jednání před okresním soudem, a proto nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu o tom, aby doplnil tvrzení a nabídl důkazy k uzavření smlouvy o úvěru a k prokázání schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. 15. O nákl