26 C 298/2021-25 — Okresní soud v Karviné

Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 18. 8. 2021 domáhala se manželka rozvodu manželství uzavřeného dne 17. 8. 2013, což odůvodnila tím, že manželství je hluboce rozvráceno a účastníci již žijí odděleně. Manžel se k návrhu nijak nevyjádřil. K nařízenému jednání se účastníci ani zástupce manželky nedostavili přes řádné a včasné předvolání. Zástupce manželky neúčast svoji i své klientky omluvil, souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Manžel svoji neúčast neomluvil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkaz čtením oddacího listu ze dne 6. 12. 2013 a přísežného prohlášení manželky ze dne 11. 10. 2021 a dále výslechem svědka [jméno] [příjmení]. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány. Soud neprováděl důkaz výslechem účastníků. Manžel byl v řízení zcela pasivní, doručováno mu bylo pouze fikcí a adresa jeho skutečného aktuálního pobytu není známa. Manželka dlouhodobě žije ve [příjmení] [jméno] a její příjezd do [obec] k jednání soudu by byl značně neekonomický a taktéž komplikovaný s ohledem na aktuální protipandemická opatření. Její výslech byl v dostatečné míře nahrazen písemným prohlášením o průběhu manželství a doplněn výslechem svědka z řad blízkých příbuzných, který se mohl v dostatečně podrobné míře vyjádřit k průběhu manželství účastníků a k příčinám jeho rozvratu. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: účastníci dle oddacího listu uzavřeli manželství dne [datum] v Tunisu (Tunisko). U manžela se jednalo o manželství první, u manželky o druhé, předchozí bylo rozvedeno. Z manželství účastníků nepocházejí žádné děti. Z prohlášení manželky bylo zjištěno, že manželé ukončili soužití a vedení společné domácnosti dne 10. 7. 2015. Manželé nemají nic společného, ani děti, ani majetek, a jedná se pouze o formální svazek. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], otčíma manželky, bylo zjištěno, že účastníci se poznali v Tunisku, kde byla manželka na dovolené. Asi rok po uzavření manželství trvalo vyřizování dokladů, aby manžel mohl přicestovat do České republiky. Mezitím manželka bydlela v [obec] a manžel v Tunisku. Když se manžel přistěhoval do České republiky, účastníci spolu žili v nájemním bytě v [obec]. Manžel nepracoval, asi měl takovou povahu a byl na to zvyklý ze svého domova. V roce 2015 manželé odcestovali do [příjmení] [jméno]. Manžel však byl napoprvé vrácen z letiště s ohledem na problémy s doklady. Asi půl roku ještě spolu bydleli ve [příjmení] [jméno]. Manžel se následně odstěhoval a někam odcestoval. Nikomu nic neřekl, ani své manželce. Od té doby účastníci spolu nežijí, ani se nekontaktují. Jelikož manželka je státním občanem České republiky s trvalým pobytem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], a manžel je tuniským státním občanem s povoleným pobytem na území České republiky, zabýval se soud nejprve otázkou, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí v této věci a následně, podle kterého právního řádu bude věc posouzena a rozhodnuta. Jelikož ani Tunisko, ani [příjmení] [jméno] nejsou členy Evropské unie, soud aplikoval ustanovení zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to za situace, kdy zde není žádná dvou či vícestranná mezinárodní dohoda uzavřena mezi Českou republikou a Tuniskem, resp. Velkou Británii. Dle ust. § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou občany. Jsou-li občany různých států, řídí se právem státu, v němž mají obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Manželé jsou občany různých států, mají obvyklý pobyt v různých zemích a za této situace se osobní poměry řídí českým právním řádem. Dle § 50 odst. 1 tohoto zákona, rozvod se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Pravomoc českých soudů je dána na základě § 47 odst. 1 tohoto zákona, za situace, kdy manželka je stále občanem České republiky a manžel má v České republice obvyklý pobyt, resp. nebylo zjištěno, že by poté, co mu byl povolen pobyt na území České republiky, se manžel z České republiky trvale odstěhoval. Věc tedy byla rozhodnuta Okresním soudem v Karviné, v jehož obvodu má manžel stále hlášen trvalý pobyt, a to podle českého právního řádu. Podle ust. § 755 odst. 1, věta první občanského zákoníku (dále jen o. z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ust. § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je trvale a hluboce rozvráceno, a to do té míry, že nelze reálně očekávat obnovení soužití. Soud přihlédl k jednoznačnému postoji manželky, pasivitě manžela v průběhu řízení, dlouhé době, která uplynula od ukončení soužití, a skutečnosti, že manželé nemají společné děti. Příčiny rozvratu spatřuje soud v odlišných představách manželů ohledně společného soužití, které do jisté míry bylo důsledkem toho, že manželé pocházejí ze dvou značně rozdílných etnik a kultur. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že manželství je trvale a hluboce rozvráceno a nelze očekávat obnovení soužití, rozhodl o rozvodu manželství účastníků. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních.