16 C 19/2022-35 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), jež došla soudu dne 11. 11. 2021, doplněnou podáním ze dne 26. 10. 2022, domáhala se žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil celkem 588 Kč a úrok z prodlení z částky 388 Kč za dobu od 13. 6. 2020 do zaplacení v zákonné výši 10 % ročně. Žalobou uplatněný nárok sestává z dlužného pojistného ve výši 388 Kč za období od 15. 3. 2020 do 12. 6. 2020 a z poplatku ve výši 200 Kč za odeslání upomínky o zaplacení dlužného pojistného, které byl žalovaný jako pojistník povinen zaplatit žalobkyni jako pojistiteli na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky v souladu s ustanovením § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), s počátkem pojištění ke dni 15. 5. 2018. Předmětem povinného pojištění byl pojistný produkt Rizikové životní pojištění Můj život 2. Předmětné pojištění zaniklo ke dni 12. 6. 2020 pro neplacení pojistného, neboť žalovaný neuhradil pojistné za období od 15. 3. 2020 do 12. 6. 2020, a to ani po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně a výzvě k zaplacení dluhu, která v souladu s § 2804 o. z. obsahovala upozornění na zánik pojištění v důsledku nezaplacení pojistného v dodatečné lhůtě ne kratší než 1 měsíc. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzva k plnění podle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ale bezvýsledně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (právní fikce souhlasu ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.), soud k projednání věci samé jednání nenařizoval, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř). 4. Na základě listinných důkazů k žalobě přiložených soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní (dříve podnikající pod obchodním názvem [právnická osoba]) jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla dne 14. 5. 2018 uzavřena písemná pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění ke dni 15. 5. 2018. Předmětem povinného pojištění byl pojistný produkt Rizikové životní pojištění Můj život 2. Žalovaný neuhradil pojistné za období od 15. 3. 2020 do 12. 6. 2020 ve výši 388 Kč, a proto mu žalobkyně zaslala upomínku dlužného pojistného ze dne 14. 5. 2020 s upozorněním na zánik pojištění v případě, že dlužné pojistné nebude uhrazeno v termínu do 12. 6. 2020. Následně byl žalovaný dopisem ze dne 30. 6. 2020 informován o zániku pojištění dle Smlouvy pro nezaplacení dlužného pojistného do 13. 6. 2020, současně byl vyzván k úhradě dlužného pojistného, které k datu zániku pojištění činilo 1 225 Kč. Dopisem ze dne 31. 8. 2020 žalobkyně opětovně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužného pojistného ve výši 957 Kč. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána výzvy k plnění podle § 142a odst. 1 o. s. ř. 5. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že pojištění podle Smlouvy z jakýchkoliv důvodů zaniklo dříve, nežli podle tvrzení žalobkyně, ale ani to, že dlužné pojistné řádně a včas uhradil. 6. Po právním posouzení skutkového stavu (skutkových zjištění) dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení byl prokázán vznik závazkového právního vztahu mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem z písemné pojistné smlouvy uzavřené dne 30. 9. 2019, která se týkala povinného pojištění v souladu s ustanovením § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na daný případ byla aplikována také obecná ustanovení o pojištění podle § 2758 a násl. o. z. V souladu s platně sjednanou pojistnou smlouvou byl žalovaný povinen platit žalobkyni pojistné v dohodnuté výši a sjednaných termínech. Žalovaný tuto povinnost nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu k úhradě dlužného pojistného z 14. 5. 2020, kdy splatný dluh žalovaného na pojistném činil 1 431 Kč. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalovaný se dostal do prodlení se splněním tohoto peněžitého dluhu, což je podle § 1970 o. z. sankcionováno úrokem ve výši určené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky 588 Kč i s úrokem z prodlení za dobu od 13. 6. 2020 do zaplacení v zákonné výši 10 % ročně. Oprávněným byl shledán také požadavek žalobkyně na zaplacení částky 200 Kč jako smluvně sjednaného poplatku za vyhotovení a odeslání upomínky o zaplacení dlužného pojistného. 7. Z uvedených důvodů soud rozsudečným výrokem I. žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náklady řízení ve výši 1 489 Kč k rukám její zástupkyně Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně má právo na náhradu těchto nákladů: a/ soudní poplatek za žalobu 400 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 9. Pro úplnost soud dodává, že aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř. 11. Odůvodnění rozsudku soud vyhotovil ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř., protože proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).