16 C 403/2021-24 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 10. 6. 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 396 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za dobu od 26. 2. 2021 do zaplacení. Žalobní žádání odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 18. 11. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění 18. 11. 2019 Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s předpisem pojistného za pojistné (roční) období ve výši 1 463 Kč, které bylo splatné ročně. Žalovaný neuhradil pojistné splatné 18. 11. 2020, a to ani po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně, proto došlo k ukončení pojistné smlouvy ze strany žalobkyně ke dni 25. 2. 2021. Za období od 18. 11. 2020 do 25. 2. 2021 včetně, kdy byla smlouva ukončena, činí dlužné pojistné 396 Kč. Vzhledem k tomu, že snahy žalobkyně o smírné mimosoudní řešení věci byly neúspěšné, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne 14. 4. 2021, na kterou však žalovaný nereagoval a dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní. 3. K projednání věci samé nebylo nařízeno jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud přímo z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli písemnou pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku a odpovědnosti. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s počátkem pojištění od 18. 11. 2019. Žalovaný se žalobkyni zavázal platit roční Kč za období od 18. 11. 2020 do 6. 1. 2021. Žalobkyně proto zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužného pojistného, včetně poučení o zániku pojištění v případě, že dluh na pojistném neuhradí nejpozději do 24. 2. 2021. Následně žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k ukončení pojištění dni 25. 2. 2021, a to z důvodu neuhrazení pojistného ve stanovené dodatečné lhůtě. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného pojistného, které ke dni zániku pojištění činilo 396 Kč. 5. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že pojištění dle pojistné smlouvy [číslo] zaniklo dříve, než podle tvrzení žalobkyně, ale ani to, že dlužné pojistné ve výši 1463 Kč již uhradil. 6. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který je účinný od 1. 1. 2014, a souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla č. 168/1999 Sb. v rozhodném znění. Uzavřením pojistné smlouvy vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni pojistné v dohodnuté výši a sjednaných termínech. Žalovaný této povinnosti nedostál a ke dni 25. 2. 2021, kdy v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. v rozhodném znění došlo k zániku pojištění, dlužil na pojistném 396 Kč. Prodlení žalovaného se splácením tohoto peněžitého dluhu, které trvá od 26. 2. 2021, je v souladu s § 1970 o. z. sankcionováno úrokem z prodlení, a to ve výši 8,25 % ročně stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. S ohledem na výše uvedené skutkové a právní závěry soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 396 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od 26. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšná žalobkyně má právo, aby jí neúspěšný žalovaný nahradil všechny její účelně v řízení vynaložené náklady, což jsou: a/ zaplacený soudní poplatek za žalobu 400 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 14b odst. 1 (bod 1.) a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 200 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 200 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu); c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). 11. Pro úplnost soud dodává, že o výši odměny za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. rozhodl v souladu s ustanovením § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř., a to s ohledem na skutečnost, že s účinností od 7. 5. 2013 byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., která stanovila paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a nový zvláštní právní předpis (tzv. přísudková vyhláška), na nějž odkazuje ustanovení § 151 odst. 2 věty první, část věty před středníkem, o. s. ř., dosud vydán nebyl. Soud aplikoval zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení obsažené v § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. a), b), c) vyhlášky). 12. O lhůtě ke splnění dluhu včetně příslušenství (výrok I.) a náhrady nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., který ji stanoví v délce tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkráceném znění podle § 157 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku totiž odvolání není přípustné, protože byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).