21 C 181/2022-55 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 9 381,16 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 71 094,20 Kč za dobu od [datum] do [datum], která podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, činí 9 381,16 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že nárok na zaplacení smluvní pokuty (ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení) má žalobkyně podle ujednání v čl. 6 smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], podle které byl žalované vyplacen úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 12. 2021 čj. 17 C 9/2019-91, přiznal soud nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 19 620,84 Kč, která představovala smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru (71 094,20 Kč) za dobu prodlení s úhradou nové jistiny úvěru do [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z listin předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru ve věci samé: Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] podle které se žalobkyně zavázala vyplatit žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu úroky ve 48 měsíčních splátkách po 4 007 Kč. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podepsal dne [datum] a žalobkyně připojila akceptační doložku dne [datum]. Podle smlouvy měl být úvěr vyplacen na účet majitele [příjmení] [jméno]. V čl. 6 této smlouvy je ujednání o smluvní pokutě pro případ, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru ani den následující v den zesplatnění úvěru, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný při žádosti o úvěr sdělil žalobkyni, že má příjem ve výši 13 600 Kč měsíčně a výdaje ve výši 5 460 Kč měsíčně z toho 2 000 Kč na bydlení a 50 Kč jako ostatní náklady (doprava, kurzy, záliby). Příjem byl doložen potvrzením [obec] správy sociálního zabezpečení, podle kterého žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 13 070 Kč. Žalobkyně prověřila žalovaného v nebankovním registru klientských informací, podle kterého byl žalovaný nový a není v databázi. Ke dni [datum] žalovaný neměl žádný záznam v registru [příjmení]. Dopis žalobkyně ze dne [datum] obsahuje oznámení adresované žalovanému o tom, že z důvodu prodlení delším 60 dnů se stává dosud nesplacená část úvěru okamžitě splatnou. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] zástupce žalobkyně vyzval žalovaého k zaplacení dlužné částky. Rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 12. 2021 čj. 17 C 9/2021-91, který nabyl právní moci dne [datum], byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 92 312,84 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení a úrokem). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona [číslo] Sb. účinném od 29. 5. 2022, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Přestože bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), shledal soud tuto smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala příjmy žalovaného, nijak však neověřila jeho výdaje. Žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí. Je-li smlouva absolutně neplatná, pak je neplatné i další ujednání ve smlouvě týkající se smluvní pokuty ve smyslu § 2048 o. z. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč, ale jelikož soud elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, poplatková povinnost žalobkyně činí 1 000 Kč podle položky 1 bod 1. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném ke dni zahájení tohoto řízení. Soud proto doměřil poplatek do výše položky 1 sazebníku poplatků a podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu poplatek ve výši 600 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 (dostupným na www.nsoud.cz) negativním výrokem, neboť žalovanému podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady.