21 C 195/2022-37 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 000 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru dne [datum], podle které mu byl vyplacen úvěr ve výši 2 000 Kč, který dosud nevrátil. Pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne [datum]. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, BRKI. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr ve věci: [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) vyplatila žalovanému dne [datum] na jeho účet částku 2 000 Kč jako zápůjčku se splatností do [datum]. Zápůjční úroková sazba nebyla sjednána. Smlouva byla sjednána prostřednictvím internetových stránek https://www.creditair.cz. Pohledávka z této smlouvy byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby upomínkou ze dne [datum] podanou k poštovní přepravě téhož dne. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na tuto smlouvu pak soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), a dospěl k závěru, že původní věřitel řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť nijak nezjišťoval ani neověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Smlouva je proto absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, podle kterého poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně prokázala, že jí byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z., byla proto oprávněna k podání žaloby. Soud tak přiznal žalobkyni nárok na vrácení dosud nesplacené jistiny spolu se zákonným úrokem z prodlení podle §1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.