21 C 34/2022-25 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s tím, že žalovaný se při jízdě veřejnou hromadnou dopravou dne [datum] neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný se dne [datum] v 14:11 hodin přepravoval tramvají linkou [číslo] tj. veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. V písemné dohodě s cestujícím [číslo] ze dne [datum] uznal žalovaný co do důvodu a výše dluh na jízdném ve výši 20 Kč a přirážce k jízdnému ve výši 1 500 Kč a současně se zavázal se zaplatit dlužné jízdné a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 520 Kč do 15 kalendářních dnů od [datum]. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne [datum]. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ o. z.“), se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný užil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, byla tak mezi nimi konkludentně uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 o. z., podle které žalovanému vznikla povinnost zaplatit dlužné jízdné. V souladu s ustanovením § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a smluvními přepravními podmínkami žalobkyně, je žalobkyně oprávněna požadovat přirážku k jízdnému. Žalovaný současně dluh uznal co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 o. z. Protože se žalovaný dostal do prodlení 16. kalendářním dnem ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.