21 C 393/2021-22 — Okresní soud v Karviné

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v odstavci I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že v důsledku dopravní nehody způsobené žalovaným dne [datum] v [obec] byl poškozen sloup ruční myčky. Žalobkyně mě vyplatila dne [datum] poškozenému částku ve výši 40 701 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný z místa dopravní nehody ujel, ztížil řádné prošetření nehody. Žalobkyni tak vznikl nárok vymáhat poskytnuté plnění po žalovaném. Z předložených listin učinil soud tato skutková zjištění: Žalovaný jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], způsobil dne [datum] v 1:21 hodin v obci [obec] na místní komunikaci ulice [ulice] dopravní nehodu, když při najíždění do boxu [číslo] ruční myčky levou přední částí svého vozidla narazil do sloupu mycí linky ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], a z místa dopravní nehody ujel. (Zjištěno z relace Policie ČR a rozhodnutí o přestupku vydaného Městským úřadem v Bohumíně dne 25. 2. 2020 sp. zn. R 82/2020). Poškozením sloupu mycí linky vznikla škoda ve výši 40 701 Kč, kterou žalobkyně dne [datum] vyplatila poškozené společnosti [právnická osoba], z titulu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti vozidla Škoda Octavia, [registrační značka], č. smlouvy [číslo] (Zjištěno z pojistky ke smlouvě [číslo] faktury [číslo] příkazu k platbě). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do [datum] (Zjištěno z výzvy ze dne [datum]). Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: V řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil svým vozidlem dopravní nehodu, při které vznikla škoda na majetku. Z titulu smlouvy o povinném ručení vozidla žalovaného vznikla žalobkyni povinnost zaplatit poškozené společnosti škodu způsobenou žalovaným a tuto povinnost žalobkyně splnila. V řízení bylo prokázáno a žalovaný to ani nezpochybnil, že z místa dopravní nehody ujel a nehodu nikde neoznámil. Svým jednáním (ujetím) žalovaný ztížil šetření dopravní nehody, neboť nemohlo být zjištěno, zda žalovaný byl či nebyl v té době pod vlivem alkoholu či jiné omamné látky. V daném případě tak byly naplněny podmínky ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti citovaného v předchozím odstavci. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť dlužnou částku žalovaný nezaplatil ve lhůtě určené v předžalobní upomínce. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 664 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 629 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 701 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 120 Kč ve výši 1 915,20 Kč.