21 C 7/2022-29 — Okresní soud v Karviné

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku za dobu od září 2019 do prosince 2020 včetně, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listin předložených žalobcem dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce vyzval žalovaného, jako odběratele elektřiny, dopisem ze dne [datum] k přihlášení do evidence plátců televizních poplatků. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyrozuměl žalovaného, že byl žalovaný zařazen do evidence plátců televizního poplatku, neboť na předchozí výzvu žalobce nereagoval, s tím, že první poplatek mu bude předepsán za únor 2019. Upomínkami ze dne [datum] a [datum] žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužných poplatků za září 2019 ve výši 134,41 Kč a dále za měsíc říjen 2019 až prosinec 2020 včetně (tj.15 měsíců po 135 Kč), celkem tedy k zaplacení částky 2 159,41 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu považuje soud žalobu za důvodnou. Žalovaný byl jako odběratel elektřiny zařazen do evidence plátců televizního poplatku v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 2 citovaného zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, byl žalovaný povinen hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené citovaným zákonem, tj. v částce 135 Kč měsíčně (§ 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích). Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období září 2019 od prosince 2020 celkem v částce 2 159,41 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužných poplatků i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti poplatku dle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 159,41 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.