24 C 22/2022-54 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 16.8.2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 23 135,87 Kč a 8,25% roční úrok z prodlení z částky 22 276,53 Kč od 1.8.2021 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovanému byl na základě Žádosti/ Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 6.8.2018 poskytnut revolvingový úvěr, ze kterého žalovaný opakovaným čerpáním vyčerpal částku ve výši 48 323,13 Kč, a spotřebitelský úvěr ve výši 10 691 Kč, který měl být splacen v 11 měsíčních splátkách po 1 069 Kč. Úvěruschopnost žalovaného posuzoval na základě registru SOLUS, v ARES, Centrální evidenci exekucí, IR, katastru nemovitostí, údajů v žádosti žalovaného a statistických modelů příjmů a výdajů. 2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 6.8.2018 obsahuje zejména označení účastníků, dále údaje pro posouzení žádosti o revolvingový úvěr (pod příjmy je uvedena částka 17 500 Kč, pod výdaji ve svém souhrnu 0 Kč), podmínky úvěru – úvěrový rámec 25 000 Kč, se splátkou 5 % měsíčně nejméně 500 Kč, dále specifické podmínky čerpání částky 10 691 Kč na zboží uvedené jako drobné černé elektro se splátkou 1 069 Kč měsíčně a ujednání o finančních důsledcích nesplácení úvěru. Smlouva neobsahuje podpis zástupce žalobce (na jeho místě je uvedeno„ podepsáno elektronicky“) ani podpis zprostředkovatele, obsahuje nečitelný elektronický podpis na straně žalovaného. 4. Podle § 561 odst. 1 věty první občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Ve vztahu k elektronickému podpisu právního jednání odkazuje věta druhá téhož ustanovení občanského zákoníku na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení EU č. 910/2014 účinky vlastnoručního podpisu má jen kvalifikovaný elektronický podpis. Podle čl. 3 odst. 11 a odst. 12 nařízení EU č. 910/2014 kvalifikovaným elektronickým podpisem je zaručený elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v čl. 26 nařízení EU č. 910/2014, a to že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 5. V projednávané věci žalobce předložil smlouvu o úvěru [číslo] kde v místě pro podpis žalobce je uvedeno„ podepsáno elektronicky“, podpis zprostředkovatele úvěru chybí, a žalovaný se podepsal elektronicky prostřednictvím digitální podpisové podložky. Z uvedeného vyplývá, že právní jednání účastníků mělo být stvrzeno biometrickým (statickým, popř. dynamickým) podpisem, při němž se podepisující osoba podepisuje vlastnoručním podpisem, ale nikoliv na písemnost v listinné podobě, ale samostatně na digitální podpisovou podložku. Na rozdíl od kvalifikovaného elektronického podpisu, kdy identita podepsané osoby se odvíjí od výlučného ovládání soukromého klíče a od použití kvalifikovaného prostředku (USB token) a kdy podpis splňuje požadavky na elektronický podpis dle čl. 26 nařízení EU č. 910/2014, nelze u biometrického podpisu tyto skutečnosti dovodit, neboť zde nejde o žádné služby vytvářející důvěru podle nařízení EU [číslo] či zákona č. 297/2016 Sb., když nejsou dány žádné zákonné požadavky na poskytovatele takových zařízení. Biometrický podpis se vytváří samostatně, může existovat i bez připojení k podepsané písemnosti, a připojení podpisu na písemnost a pevné spojení dat zajišťuje druhá strana. Není tak splněn požadavek na jednoznačné spojení podepisované písemnosti s podepisující osobou, ani požadavek, aby podepisující osoba měla pod svou výhradní kontrolou data spojená s poskytnutým podpisem. (K uvedenému viz Jan Podaný, Podepisování soukromých listin včera, dnes a zítra, na internetových stránkách https://advokatnidenik.cz /2020/05/04/). 6. Z výše uvedených důvodů (pro chybějící podpisy účastníků) dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena neplatně. Neplatnost smlouvy soud shledal i z jiného důvodu. 7. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), půjčky (§ 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – „obč. zák.“), popř. zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016). Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015, (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nssoud.cz) vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet viz také Nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (jenž lze dohledat na internetových stránkách www.nsoud.cz). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná (§ 39 obč. zák., § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25.2.2013 do 30.11.2016, § 580 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 8. Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 6.8.2018 obsahuje údaje pro posouzení žádosti o revolvingový úvěr, kde pod příjmy je uvedena částka 17 500 Kč, pod výdaji je ve svém souhrnu (na bydlení, ostatní pravidelné výdaje – výživné, telefon, internet, pojištění apod.) uvedena částka 0 Kč. Z uvedeného a z doplňujícího vyjádření žalobce, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posuzována na základě údajů v registrech a následně vyhodnocena na základě statistických modelů příjmů a výdajů, vyplývá, že nebylo naplněno shora uvedené, a to, že věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. 9. Z obsahu dalších předložených listin (produktové podmínky, všeo