24 C 373/2021-26 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou došlou soudu dne 22.12.2021 se žalobce domáhal určení, že výpověď daná žalobci dopisem žalovaného ze dne [datum], je neplatná. Tvrzení žalobce 2. Žalobce tvrdil, že dne [datum] mu žalovaný předal výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] z důvodu nemluvené absence od 15.11.2021 do 4.12.2021, která dle žalovaného vznikla z důvodu toho, že se nepodrobil vyšetření na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 pomocí preventivního RT-PCR testování nebo, že měl tuto povinnost splnit doložením bezinfekčnosti negativním výsledkem RT-PCR testu, provedeným prostřednictvím veřejného odběrového místa, a to přestože neměl žádné známky onemocnění COVID-19 a podle platných právních předpisů mu tedy nebyla stanovena povinnost tomuto testu se podrobit. Žalovaný žalobci od 15.11.2021 brání ve výkonu práce, a to zablokováním karty určené pro vstup na pracoviště. Žalobce dovozoval, že žalovaný postupoval v rozporu s právem, když po žalobci požadoval vyšetření na stanovení přítomnosti viru, nebo prokázání bezinfekčnosti RT-PCR testem z veřejného odběrového místa, čímž jej bezdůvodně nutil podrobit se zdravotnímu výkonu, k čemuž není oprávněn. 3. Dále uvedl, že podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku, může každý činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Otázku protiepidemických opatření upravuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii COVID-19. Na základě zmocnění v těchto zákonech mohou mimořádná opatření přijímat Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice. Jim je rovněž dána možnost dát příkaz k testování zaměstnanců a jiných pracovníků na přítomnost onemocnění COVID-19 (§ 2 odst. 2, písm. m) zákona č. 94/2021 Sb.). Takovýto příkaz byl dán v Mimořádném opatření ze dne 20.12.2021, č. j. MZDR 42085 2021 MIN/KAN s účinností od 22.11.2021, a to rychlými antigenními testy s frekvencí 1 x týdně. V článku I. odst. 1 opatření se všem zaměstnavatelům nařizuje pravidelné testování na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2, a to provedeného na pracovišti prostřednictvím rychlého antigenního testu (RAT) určeného pro sebetestování (použití laickou osobou). Zbývající část této věty v odst. 1 tohoto opatření týkající se provádění těchto testů prostřednictvím poskytovatelů zdravotních služeb pak byla ihned zrušena Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 22.11.2021 č. j. MZDR 42085 2021 MIN/KAN s účinností od 23.11.2021. V odůvodnění opatření se pak uvádí:„ Zaměstnanci se tím především zakládá možnost vždy požadovat zajištění sebetestu, např. tehdy, pokud odmítá podstoupit vyšetření v režimu zákona o zdravotních službách (včetně informovaného souhlasu atd.). Žalovaný však mimořádného opatření nedbá a přijímá si nějaká vlastní opatření, v nichž přenáší odpovědnost na zaměstnance, tedy i na žalobce účastnit se povinně RT-PCR testu, a to v době jím stanovené, nikoliv na pracovišti a navíc v režimu zákona o zdravotních službách, neboť RT-PCR test je již zdravotním výkonem, který musí provádět zdravotnický pracovník. Ode dne 22.11.2021 byla žalobci stanovena povinnost výše citovaným mimořádným opatřením podstoupit antigenní test 1 x týdně. Tento způsob testování neodmítl, ale žalovaný trval na RT-PCR testu. Žalobce již v I. pololetí letošního roku podstupoval antigenní testy místo RT-PCR testu a zaměstnavatel v souladu s právem, tj. Mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví tento způsob testování respektoval. V době od 15.11.2021 do 21.11.2021 tato povinnost stanovena nebyla. Na jednání absenční komise žalovaného dne 3.12.2021 bylo žalobci [jméno] [příjmení], vrchním směnmistrem, sděleno, že od 7.12.2021 bude podstupovat antigenní testy a může na svém pracovišti pracovat. Současně byl na žalobce vznesen požadavek, aby si na dobu od 15.11.2021 do 4.12.2021 požádal o neplacené volno, což z důvodu, že mu žalovaný ve vstupu na pracoviště protiprávně bránil, odmítl. Když se dne 7.12.2021 dostavil do zaměstnání, nebyl znovu do objektu zaměstnavatele vpuštěn, a po telefonickém kontaktu s [jméno] [příjmení] a za jeho doprovodu absolvoval antigenní test, který byl negativní. Přes tuto skutečnost žalobci výkon práce nebyl umožněn a byl pouze přizván na mimořádné zasedání absenční komise, kde bylo [jméno] [příjmení] žalobci sděleno, že z důvodu neomluvené absence mu bude dána výpověď z pracovního poměru, což je nutno zcela nepochybně chápat i s ohledem na závěr ze dne 3.12.2021, že bude podstupovat antigenní testy, jako odvetu za to, že za dobu neumožnění výkonu práce zaměstnavatelem od 15.11 do 4.12.2021 si nepožádal o neplacené volno a naopak v souladu s právem požadoval zaplacení náhrady mzdy z důvodu překážky v práci na straně žalovaného a dále umožnění výkonu práce. Kdyby žalovaného požádal o neplacené volno, nic by se nedělo. Dáním výpovědi žalovaný jednal v rozporu s dobrými mravy a jednoznačně zjevně zneužil právo. Účelem zde nebylo vykonat právo, ale jednání žalovaného bylo přímo vedeno úmyslem způsobit žalobci škodu, a smysl a účel právní normy byl vedlejší. Jinými slovy, když požaduješ náhradu mzdy, tak Ti dáme výpověď z pracovního poměru, nechť máš existenční problém. Obrana žalovaného 4. Žalovaný v rámci svého vyjádření uvedl, že u něho žalobce pracoval jako [anonymizováno], a to na základě pracovní smlouvy, uzavřené dne [datum] Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] byl s účinností od [datum] sjednán druh práce [anonymizována dvě slova]. Žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu dle § 52 písm. g) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, tedy z toho důvodu, že porušil povinnost stanovenou Příkazem [číslo] 2021 ve znění Dodatku [číslo] ze dne [datum] a navazujícím Technicko-organizačním opatřením ředitele provozu [právnická osoba], ze dne [datum], kterým se ukládá zaměstnancům [právnická osoba], povinnost podrobit se vyšetření na stanovení přítomnosti viru SARS-CoV-2 pomocí preventivního RT-PCR testování, zajištěného zaměstnavatelem; tato povinnost může být splněna doložením bezinfekčnosti negativním výsledkem RT-PCR testu, provedeným prostřednictvím veřejného odběrového místa. Protože žalobce tuto povinnost nesplnil, ačkoli byl dopisem ze dne 19.11.2021 a ze dne 29.11.2021 vyzván, aby se dostavil do zaměstnání a RT-PCR testu se podrobil nebo bezinfekčnost doložit negativním výsledkem testu, vznikla mu neomluvená absence od 15.11.2021 do 4.12.2021. Výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena dne [datum]. 5. Žalovaný na svou obranu dále uvedl, že dle § 102 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Podle § 102 odst. 2 zákoníku práce prevencí rizik rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. Zaměstnavatel je tedy povinen v zájmu zajištění bezpečného pracovního prostředí přijímat opatření k prevenci rizik, a to nejen tehdy, jestliže povinnost zavést taková opatření vyplývá z právních nebo ostatních předpisů, ale také - a především - tehdy, pokud zaměstnavatel taková rizika sám identifikuje. Je to zaměstnavatel, kdo musí znát konkrétní podmínky svého provozu a konkrétní rizika jím vykonávaných činností a musí přijmout opatření k minimalizaci identifikovaného rizika, i když mu to nestanoví žádný právní nebo jiný předpis tzn., že již ze samotného znění zákoníku práce vyplývá oprávnění zaměstnavatele přijmout opatření v podobě povinného testování zaměstnanců na přítomnost viru SARS-CoV-2, pokud zaměstnavatel, v podmínkách svého provozu, identifikuje rozšíření nákazy virem SARS-CoV-2 jako riziko ohrožující pracovní prostředí zaměstnanců. 6. Povinnost zaměstnavatele zajistit pro své zaměstnance zdraví neohrožující pracovní prostředí je uložena zákoníkem práce, tj. normou s právní silou zákona, kdežto povinnost podrobit se testování antigenními testy byla s účinností od 22.11.2021 stanovena mimořádným opatřením MZDR, které má právní sílu podzákonného předpisu. Povinnost podrobit se testování akceptuje i žalobce, neboť jak sám uvádí, opatřením MZDR byla povinnost podrobit se testu stanovena s účinností od 22.11.2021. Žalobce má, z důvodu porušení povinnosti podrobit se testu, neomluvené absence za dobu od 15.11.2021, tedy i za dobu, kdy ještě mimořádným opatřením MZDR povinnost testování stanovena nebyla - a proti tomu žalobce zjevně nebrojí. Žalovaný tedy vychází z toho, že žalobce nezpochybňuje oprávnění žalovaného uložit zaměstnancům povinnost podrobit se testu, pokud by šlo o tzv. antigenní test. Žalobce zpochybňuje oprávnění žalovaného požadovat po zaměstnancích absolvování tzv. PCR testu. Žalovaný má s tímto onemocněním velmi