27 C 155/2022-33 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 22 408 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 6. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalovanému částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal dluh uhradit do 8. 8. 2020, avšak svou povinnost nesplnil a doposud uhradil pouze 600 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 15 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 008 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a náhradu nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč. 2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil. 3. V podání doručeném soudu dne 10. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že po důkladném posouzení uplatněného nároku bere v prospěch žalovaného žalobu zpět v části nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a v části nesplacené kapitálové pokuty ve výši 7 008 Kč. Na základě výše uvedeného soudu navrhuje, aby vydal rozsudek následujícího znění: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 11. 12. 2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 587,25 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Soud proto v usnesení ze dne 13. 6. 2022 v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení zastavil, a to bez souhlasu žalované, když žaloba byla zčásti vzata zpět ještě předtím, než bylo jednáno ve věci samé. Předmětem řízení tak zůstala samotná jistina ve výši 15 400 Kč s úrokem z prodlení a náklady mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč. 4. K jednání nařízenému na den 4. 10. 2022 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul. 5. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to: smlouva o úvěru, obchodní podmínky, výpis z účtu s verifikační platbou, výpis z účtu s výplatou částky, smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, potvrzení o úplatě, 3 upomínky, dopis ze dne 12. 1. 2022 a předžalobní upomínka včetně podacího archu. 6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 6. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient elektronicky uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 2 000 Kč zasláním na jeho účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 61 dnů, tedy do 8. 8. 2020. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele. Smlouvou ze dne 18. 6. 2020 došlo k navýšení poskytnuté částky na 16 000 Kč, ostatní ujednání zůstala shodná. Strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti Klienta zaplatit jakoukoli část závazku podle této Smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění Klienta, je Klient povinen zaplatit Věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Z výpisů z účtu společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že společnost zaslala na účet označený jménem žalovaného dne 8. 6. 2020 částku 2 000 Kč, dne 11. 6. 2020 částku 7 000 Kč, dne 17. 6. 2020 částku 3 000 Kč a dne 18. 6. 2020 částku 4 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 8. 12. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. V příloze se nachází i pohledávka za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána ve zbylé části důvodně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 6. 6. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru ve znění smlouvy ze dne 18. 6. 2020 dle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník). Žalobkyně rovněž prokázala, že její předchůdce poskytl žalovanému převodem na účet celkem částku 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu do 8. 8. 2020. Tuto povinnost žalovaný nesplnil a netvrdil ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu uhradil na dluh vyšší částku než 600 Kč. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitel dostatečně prověřil úvěryschopnost žalovaného, proto nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Protože předmětem řízení zůstala po částečném zpětvzetí žaloby již jen jistina 15 400 Kč a zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, soud v řízení již nadále jen posuzoval, zdali žalované vzniklo bezdůvodné obohacení v této výši. Soud dospěl k závěru, že aktuální výše bezdůvodného obohacení činí 15 400 Kč (16 000 Kč po odečtení již žalovaným zaplacené částky 600 Kč), a proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni tuto částku v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Dne 9. 9. 2020, tedy po uplynutí lhůty splatnosti úvěru sjednané ve smlouvě, což soud bere jako termín, do kdy měl žalovaný vrátit bezdůvodné obohacení, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého dluhu a je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení z jistiny částečně kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný 1 587,25 Kč (8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 15 400 Kč od 9. 8. 2020 do 8. 11. 2021. Ve zbytku, tedy co do požadavku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul. 9. Žalobkyně rovněž prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za neúspěch žalobkyně částečné zastavení řízení v usnesení ze dne 13. 6. 2022 a zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku, neboť zastavení řízení v tomto rozsahu žalovaný svým chováním nezavinil. Za úspěch žalobkyně pak považuje zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 71 % původně žalované částky s příslušenstvím, neúspěch 29 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 42 % Náklady řízení v celkové výši 2 442 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (po částečném zpětvzetí) ze základu 15 400 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky a 21% DPH. 42 % z 2 442 Kč činí 976,80 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni.