27 C 188/2022-29 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 4. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 28 280 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že dne 11. 1. 2022 uzavřeli účastníci prostřednictvím poskytovatele platebních služeb malého rozsahu na webových stránkách [webová adresa] smlouvu o zápůjčce. Pracovník provozovatele tohoto webu ověřil totožnost žalovaného, zkoumal jeho úvěruschopnost i vůli uzavřít smlouvu. Úvěruschopnost byla zjištěna dotazy na insolvenční rejstřík a centrální evidenci exekucí a dále z výpisů z běžného účtu žalovaného za tři měsíce. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku 20 000 Kč, z čehož 1 414 Kč mělo být vyplaceno jako provize poskytovateli platebních služeb malého rozsahu. Na účet tohoto poskytovatele žalobce zaslal částku 20 000 Kč, ze které bylo 18 586 Kč poukázáno na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku včetně sjednaného úroku ve splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný však neuhradil ničeho. Ke dni 11. 3. 2022 se tak stal celý dluh okamžitě splatným. Žalovaný tak dluží částku 28 280 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobce ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobce svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o zápůjčce, 2x pohybu účtu, 3x výpisu z účtu žalovaného, karty žalovaného, splátkového kalendáře, emailu s akceptačním kódem, výpisu z Centrální evidence exekucí a výzvy k úhradě včetně podacího lístku. 5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 11. 1. 2022 mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Listina s obsahem smlouvy sice nebyla žalovaným osobně podepsána, ale soud má za to, že osobou jednající s žalobcem byl žalovaný, totožnost žalovaného byla dostatečně ověřena zasláním výpisů z jeho běžného účtu. Dle bodu 2.2. věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z Celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, která se tímto sjednává. Dlužník s tímto postupem souhlasí a bere na vědomí snížení výše poskytnuté zápůjčky o tuto částku. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit včetně 60% úroku formou 14 měsíčních splátek po 2 020 Kč splatných vždy k 11. dni v měsíci. Dle bodu 3.2. pokud není splátka Dlužníka připsána na Účet pro splátky řádně a včas, dostává se Dlužník do prodlení. Při překročení prodlení 30-ti kalendářních dnů se stává Celková dlužná částka včetně příslušenství následující den splatnou a Dlužník ztrácí výhodu splátek. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 11. 1. 2022 poukázána částka 20 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalobce a téhož dne byla poukázána částka 18 586 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený dle výpisů z tohoto účtu na jméno žalovaného. O úhradu dlužné částky byl žalovaný upomínán zástupcem žalobce v předžalobní upomínce ze dne 20. 3. 2022, která byla dle podacího lístku následujícího dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Z výpisů z klientské karty bylo zjištěno, že tato obsahuje osobní a kontaktní údaje žalovaného. Z výpisů z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že za dobu od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021 byl počáteční zůstatek 0 Kč a konečný zůstatek - 8,01 Kč. Za tento měsíc mu dne 27. 10. 2021 přišla půjčka od [anonymizováno] [právnická osoba] ve výši 4 000 Kč. Za dobu od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021 byl počáteční zůstatek - 8,01 Kč a konečný zůstatek - 0,37 Kč. Za tento měsíc mu dne 15. 11. 2021 přišly z ÚP dávky ve výši 28 200 Kč. Dne 16. 11. 2021 vybral žalovaný z bankomatu částku 26 000 Kč. Za dobu od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 byl počáteční zůstatek - 0,37 Kč a konečný zůstatek 46,48 Kč. Za tento měsíc mu dne 13. 12. 2021 přišel z ÚP rodičovský příspěvek 7 600 Kč a téhož dne půjčka od [anonymizováno] [právnická osoba] ve výši 8 853,40 Kč. Téhož dne odešly dvě platby ve výši 7 000 Kč a 9 400 Kč s neuvedeným účelem. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že dne 11. 1. 2022 byl na tuto činěn dotaz ohledně žalovaného a žádné záznamy nebyly nalezeny. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Předně soud konstatuje, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. a nikoli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o. z. Není totiž rozhodné, jak účastníci smlouvu označili v textu listiny, ale obsah smlouvy. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tj. vzniká poskytnutím plnění zapůjčitelem, avšak v daném případě k plnění, tj. poskytnutí peněžních prostředků došlo následně po uzavření smlouvy. Odlišné posouzení smluvního typu soudem však nemá větší vliv na výsledek sporu. Znatelně větší vliv má skutečnost, že dle soudu se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný smlouvu uzavíral zjevně jako spotřebitel, přičemž není bez významu, že nešlo o první takto uzavřenou smlouvu se žalovaným, viz též spor vedený mezi týmiž účastníky u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 162/2022. Žalobce sice nevystupoval jako podnikatel, ale při vyhledávání smluvního partnera i při samotném kontraktačním procesu využíval služeb profesionála, a to poskytovatele platebních služeb malého rozsahu provozujícího webové stránky [webová adresa]. Tento subjekt svoji činnost provádí dlouhodobě a za provizi, a tedy za účelem dosažení zisku. Soud má za to, že smlouva uzavřena účastníky jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobce, resp. poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, dostál svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťoval schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobce si sice vyžádal výpis z účtu žalovaného, avšak aktivně nevyžadoval doložení, jako jsou všechny jeho příjmy, zda je zaměstnán, zda byl předpoklad trvání pracovního poměru po celou předpokládanou dobu splácení spotřebitelského úvěru, či zda pobírá dávky a v jaké výši, a z výpisů z účtu toto není zřejmé. Žalobce rovněž blížeji nezkoumal výdajovou stránku žalovaného. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie, zda má žalovaný nějaké vyživovací povinnost, kolik a v jaké výši. Žalobce rovněž nezkoumal, zda má žalovaný další půjčky či úvěry a v jaké výši a zda je splácí, přičemž z předložených výpisů z účtu žalovaného je patrné, že mu byly od října 2021 do prosince 2021 poskytnuty minimálně další dvě a že z jeho účtu odešly platby a byly učiněny neobvykle vysoké výběry, aniž by byl jasný jejich účel. Rovněž je patrné, že žalovaný byl prakticky po celou dobu na účtu na nule či lehce v minusovém stavu. K neplatnosti smlouvy z výše uvedených důvodů soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 8. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od žalobce částku 18 586 Kč, uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 0 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. v částce 18 586 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a vedlejší ujednání smlouvy. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 9 694 Kč, 60% úrok ročně z poh