27 C 420/2021-31 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 11. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 15 750 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 29. 11. 2019 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě níž poskytla žalovanému na jeho účet částku 10 500 Kč. Žalovaný však úvěr spolu s poplatkem ve výši 10 702,65 Kč řádně a včas ve sjednané lhůtě do 27. 12. 2019 nesplatil a doposud na úvěr uhradil pouze 8,11 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistiny ve výši 10 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 250 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 17 118,21 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 472,88 Kč. 2. V podání doručeném soudu dne 20. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje. Po revizi žalovaných částek soudu sděluje, že si tímto dovoluje upravit svůj žalobní návrh, a to co do požadovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokuty. Žalobkyně tímto bere svou žalobu částečně zpět co do částky ve výši 22 368,21 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 17 118,21 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 250 Kč, když dále požaduje pouze dlužnou jistinu ve výši 10 500 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 472,88 Kč a náklady řízení. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení v I. výroku rozsudku zastavil. Ve zbylé části pak soud žalobu projednal. 3. Žalovaný se k meritu věci nevyjádřil. 4. Soud dne 14. 1. 2022 vyzval účastníky řízení, aby se ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. na základě obsahu spisu a účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci byli současně poučeni podle § 101 odst. 4 o.s.ř., že nevyjádří-li se v této lhůtě, bude soud předpokládat, že nemají proti takovému postupu soudu námitek. Žalobkyně se k této výzvě soudu výslovně nevyjádřila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti postupu soudu podle § 115a o.s.ř. námitek. Žalovaný výslovně uvedl, že s rozhodnutí bez jednání souhlasí, neboť vzhledem k tomu, že je po propuštění z nemocnice v domácím léčení, nemohl by se k soudu dostavit. Soud proto rozhodnul ve věci bez jednání na základě obsahu spisu a účastníky předložených listinných důkazů. 5. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z těchto listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru včetně smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu a předžalobní výzvy včetně podacího archu. 6. Z obsahu spisu a výše uvedených listinných důkazů soud zjistil tento skutkový stav: 7. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient elektronicky uzavřeli smlouvu, na základě níž se společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 10 500 Kč zasláním na jeho účet, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 10 702,65 Kč do 27. 12. 2019. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky věřitele a Sazebník. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS kódu. Strany se v čl. VIII.1. smlouvy dohodly, že pro případ prodlení Klienta se splněním kterékoli své platební povinnosti Úvěrujícímu dle podmínek této Smlouvy, tzn. zejména pro případ, že Úvěr nebude uhrazen Klientem řádně a včas, je Úvěrující oprávněn požadovat po Klientovi, aby zaplatil poskytnutou jistinu Úvěru, účelně vynaložené náklady, které Úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením Klienta (zejména náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory), Úrok, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je Klient v prodlení. Z výpisu z účtu věřitele soud zjistil, že dne 29. 11. 2019 byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě zaslána pod [variabilní symbol] tvořeným rodným číslem žalovaného částka 10 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 19. 7. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila své pohledávky uvedené v příloze na žalobkyni. V příloze se nachází i pohledávka za žalovaným. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána ve zbylé části důvodně. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo dne 29. 11. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen občanský zákoník). Žalobkyně výpisem z účtu rovněž prokázala, že její předchůdce poskytl žalovanému převodem na účet částku 10 500 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s poplatkem 10 702,65 Kč do 27. 12. 2019. Tuto povinnost žalovaný nesplnil a netvrdil ani neprokázal, že by ke dni rozhodnutí soudu uhradil na dluh jakoukoli částku. Soud však smlouvu vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že původní věřitel dostatečně prověřil úvěryschopnost žalovaného, proto nárok žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Protože předmětem řízení zůstala po částečném zpětvzetí žaloby již jen jistina 10 500 Kč, soud v řízení již nadále jen posuzoval, zdali žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v této výši. Soud dospěl k závěru, že aktuální výše bezdůvodného obohacení činí již jen 10 491,89 Kč (10 500 Kč po odečtení již žalovaným zaplacené částky 8,11 Kč), a proto zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni tuto částku v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. a co do částky 8,11 Kč s příslušenstvím z této částky žalobu v III. výroku rozsudku zamítnul. Dne 28. 12. 2019, tedy po uplynutí lhůty splatnosti úvěru sjednané ve smlouvě, což soud bere jako termín, do kdy měl žalovaný vrátit bezdůvodné obohacení, se žalovaný dostal do prodlení s úhradou celého dluhu a je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení z jistiny částečně kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný 10% úrok z prodlení p.a. z prodlení z částky 10 491,89 Kč od 28. 12. 2019 do 23. 5. 2021 (časový interval vymezený samotnou žalobkyní v žalobě) činí částku 1 472,88 Kč. Jelikož žalovaný ani ke dni 20. 7. 2021, odkdy opět chce žalobkyně úrok z prodlení, dluh neuhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z jistiny i ode dne 20. 7. 2021 až do úplné úhrady dluhu. Žalobkyně rovněž prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen jako bezdůvodné obohacení. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za neúspěch žalobkyně zastavení řízení v rozsahu uvedeném v I. výroku rozsudku, neboť zastavení řízení v tomto rozsahu žalovaný svým chováním nezavinil, arovněž zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v III. výroku rozsudku. Za úspěch žalobkyně pak považuje zavázání žalovaného k povinnosti plnit v II. výroku rozsudku. Jelikož byla žalobkyně v řízení převážně neúspěšná, měl by žalovaný nárok na poměrnou část nákladů řízení. Jelikož však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, když ve svém podání žádné neuplatnil, a ze spisu na jeho straně žádné náklady nevyplývají, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.