27 C 71/2022-47 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2022 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 23. 7. 2021 uzavřena Rámcová smlouva [číslo] k ní téhož dne Dodatek č. 1, na základě níž poskytla žalobkyně žalované kontokorentní úvěr s limitem 50 000 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně prohlásila úvěr dne 1. 11. 2021 za splatný. Žalobkyně po žalované nárokuje zaplacení jistiny ve výši 50 000 Kč a nesplaceného smluvního úroku z kontokorentu ve výši 2 108,80 Kč. 2. Protože se soudu žádným způsobem nepodařilo zjistit současný pobyt žalované polské státní příslušnice, ustanovil jí v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 o.s.ř. opatrovníka z řad advokátů k ochraně jejích zájmů. Opatrovník namítnul, že není uvedeno, k jakému porušení povinností žalovanou došlo, a v jaké výši byl kontokorent žalovanou vyčerpán. Dále rozporoval nárok žalobkyně na smluvní úrok a úrok z prodlení i výši smluvního úroku. 3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to rámcové smlouvy, dodatku č. 1, obchodních podmínek, podmínek pro používání kontokorentu, předsmluvního formuláře, mimořádného výpisu, přehledu plateb kontokorentu, zesplatňujícího dopisu včetně podacího archu, listiny na čl. 13 – 14 spisu a úvěrové zprávy na čl. 15. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Z Rámcové smlouvy [číslo] ze dne 23. 7. 2021 soud zjistil, že tohoto dne žalobkyně jako banka a žalovaná uzavřely smlouvu, jejímž předmětem byl závazek zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet] a elektronické bankovnictví. V dodatku č. 1 ke smlouvě z téhož dne si strany sjednaly kontokorentní úvěr k běžnému účtu ve výši 50 000 Kč. Strany si sjednaly, že splácení úvěru bude průběžné, každým připsáním peněz na běžný účet číslo [bankovní účet]. Kontokorent je úročen a tyto úroky má žalovaná povinnost platit. Úroky jsou počítány denně tak, že se vezme aktuálně vyčerpaná část kontokorentu na konci každého dne a ta se úročí roční úrokovou sazbou 18,90 %. Součet těchto úroků za daný kalendářní měsíc banka žalované zaúčtuje ke dni jejich splatnosti, kterým je vždy první den následujícího kalendářního měsíce. Tyto úroky si na konci dne jejich splatnosti strhne z běžného účtu, ze kterého žalovaná může kontokorent čerpat. V případě, kdy nebude možné úroky strhnout z jejích peněz, bude o tyto zaúčtované úroky navýšeno čerpání kontokorentu. Žalobkyně stanovila tři podmínky používání kontokorentu. První podmínkou je, že žalovaná svůj kontokorent splatí do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostanete do minusu. Jinými slovy, do jednoho roku od přečerpání běžného účtu [bankovní účet] se musí dostat do plusu. Druhou podmínkou je, aby v případě, kdy žalovaná má u žalobkyně úvěr s anuitním splácením nebo hypotéku, přišla na běžný účet částka odpovídající výši splátek Vašeho úvěru a hypotéky. Pokud tedy v jednom měsíci má splátku hypotéky 5 000 Kč a splátku úvěru 1 500 Kč, v daném měsíci musí být na tento běžný účet připsána částka alespoň 6 500 Kč. Třetí podmínkou je, že k datu měsíční splatnosti úroků bude mít na běžném účtu, ze kterého může kontokorent čerpat, k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. V případě prodlení může žalobkyně úvěr zesplatit. Pak banka bude dále vše, co jí žalovaná dluží, úročit aktuálním úrokem a navíc úročit zákonným úrokem z prodlení. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovaná vybrala dne 27. 7. 2021 v hotovosti z kontokorentu částku 50 000 Kč a že na úvěr nebylo ničeho uhrazeno. Z oznámení o zesplatnění ze dne 1. 11. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 1. 11. 2021, a vyzvala ji k úhradě celého dluhu ve výši 52 108,80 Kč do 10. 11. 2021. Z podacího archu soud zjistil, že dopis byl odeslán žalované dne 2. 11. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen. 12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela částku 50 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o kontokorentním úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalovaná sice tvrdila, že výše její mzdy je 22 000 Kč, ale žalobkyně toto tvrzení žádnou listinou prokazující pravdivost tvrzení žalované nedoložila, a ani jinak žalobkyně blížeji příjmovou stránku žalované nezkoumala, nevyžádala si pracovní smlouvu, aby zjistila, zda žalovaná má pracovní smlouvu na dobu neurčitou či určitou, což vzhledem k předpokládanému dlouhodobému smluvnímu vztahu u kontokorentního úvěru nepochybně hraje důležitou roli, zda bude žalovaná do budoucna schopna splácet své závazky, což by např. u pracovní smlouvy na dobu určitou bylo značně nejisté. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Žalobkyně vzhledem k osobním poměrům žalované, k její životní situaci, rodinnému stavu, počtu osob v domácnosti a typu bydlení vycházela z obecných ekonomických modelů, aniž by se snažila výdaje žalované více konkretizovat a aniž by si je nechala doložit. Soud na základě zjištěných skutečností i v tomto případě dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě výpisu z účtu žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované vyšla žalobkyně pouze z tohoto výpisu a z prohlášení žalované, aniž by si tyto údaje ověřila, nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydle