16 C 262/2021-39 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalované byla uložena povinnost uhradit částku 16 000 Kč s příslušenstvím. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná nesplnila povinnosti ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], IČO: [číslo] (dále též jen právní předchůdkyně žalobkyně), když právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 12. 2008 poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, a žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou jistinu a poplatek ve výši 11 136 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách, poslední splátka byla splatná dne 7. 12. 2009. Žalovaná na svůj závazek uhradila 6 456 Kč. Dluh nezaplatila ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalobkyně je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaná má bydliště na území České republiky. Rozhodným právem je pak právo české (dle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.). 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 1. 12. 2008 smlouvu nazvanou smlouva o půjčce a označenou [číslo] smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 16 000 Kč, jejíž převzetí žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 136, tedy celkem částku 27 136 Kč, v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 512 Kč, s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Smlouva je vyhotovena na předtištěném formuláři, do nějž byly vyplněny údaje o žalované, o výši poskytnuté částky a poplatku, počtu a výši splátek. V úvodu smlouvy je uvedeno, že smlouva je uzavřena jako smlouva o půjčce ve smyslu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., a zákona 321/2001 Sb. V záhlaví smlouvy, v identifikaci žalované, je uvedena adresa žalované [část obce], [anonymizována tři slova], [PSČ]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s SECAPITAL S á.r.l jako postupníkem dne 11. 6. 2015 smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy, která obsahovala pohledávkou za žalovanou (v příloze byla identifikována pohledávka za žalovanou uvedením čísla smlouvy [číslo], jménem, příjmení a adresou žalované a aktuální výši pohledávky). Spolu se smlouvou o postoupení pohledávky soud hodnotil soud také výpis obchodního rejstříku a rejstříku [právnická osoba] Lucemburk, ze kterého zjistil, že [právnická osoba] S. á r.l. je v tomto rejstříku evidována. Pohledávka byla dále předmětem smlouvy ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi SECAPITAL S. á r.l. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, ve smlouvě bylo sjednáno, že účinky postoupení nastávají ke dni podpisu smlouvy (čl. 2). Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015 (právní předchůdkyní žalobkyně) a dopisem ze dne 11. 9. 2018 (žalobkyní), tyto dopisy byly dle podacího archu poštovních zásilek žalované odeslány na adresu [obec] [ulice a číslo], když tato adresa je uvedena i v dopisech samotných. Žalované byla na adresu [adresa žalované] (dle podacího archu poštovních zásilek). Z výpisu ze statických dat České národní banky bylo zjištěno, že v období říjen 2008 až leden 2009 se výše úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na úvěry na spotřebu pohybovala v rozmezí 13,68 až 13,98% ročně, nejvyšší úroková sazby byla u typu úvěru kontokorent a kreditní karty, přičemž u kontokorentu byla v rozmezí 14,33 – 14,41 % ročně a pro kreditní karty v rozmezí 20,97 – 21 % ročně. 5. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 6. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 19. 7. 2009, dále jen obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 8. Dle § 39 zákona obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Dle § 41 zákona obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 12. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o.z.). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě navazujícího postoupení pohledávky smlouvou ze dne 11. 6. 2015 a smlouvou ze dne 24. 8. 2018. Právní vztah založený mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu ze dne 1. 12. 2008 soud posoudil jako smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Žalobkyně prokázala, že byla mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované ujednanou částku jako předmět půjčky. 13. Ve smlouvě sjednaný poplatek pak soud posoudil jako úroky (smluvní úroky z půjčky), které představují úplatu za užívání přenechané jistiny, neboť poplatek nerozporně plní tuto funkci, a úroky lze sjednat v procentuální nebo pevné výši. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána úplata (odměna) ve výši 11 136 Kč za užívání přenechané částky 16 000 Kč, za dobu 52 týdnů. Výši sjednané úplaty soud hodnotil ve smyslu § 3 obč. zák. korektivem dobrých mravů, v tom smyslu, že výkon práv a povinností nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, resp. nemůže obstát pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky. Při přepočtu na smluvní úroky představuje poplatek ve výši 11 136 Kč cca 70 % ročně z přenechaných peněžních prostředků. Takovouto výši úroků pak soud shledal rozpornou s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz). V řízení bylo prokázáno, že nejvyšší úroková sazba bank činila 21 % ročně. Tuto sazbu se pak považovat za sazbu obvyklou. V daném případě sjednaná sazba úroků představuje téměř čtyřnásobek zjištěné obvyklé sazby úroků u bankovních úvěrů. Takto sjednanou výši úroků je třeba považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je natolik zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Soud se dále musel zabývat otázkou, zda nepl