16 C 272/2020-89 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit částku 111 249 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 27. 2. 2020 do zaplacení, částku ve výši 21 310,90 Kč, úrok ve výši 102,3 % p.a z částky 87 760,98 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 254 188,00 Kč. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne 30. 10. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 89 000,00 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 102,3 % p.a. splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 8 826,00 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2019, to vše dle splátkového kalendáře. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 2 splatné dne 22. 12. 2019. K datu 25. 2. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 109 851,40 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla uhrazena částka ve výši 8 826,00 Kč dne 26. 11. 2019. Dále žalobkyně uplatnila nárok z titulu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, tedy splátek č. 2, 3 a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Dle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky má žalobkyně od 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení s oznámením o schválení úvěru (a dodejkou prokazující odeslání žalovanému) bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 89 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru, v celkem 24 měsíčních splátkách ve výši 8 826 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána v délce 24 měsíců, zápůjční úroková sazba činí 102,30 % ročně. Dle splátkového kalendáře byla první splátka splatná dne 22. 11. 2019 a poslední dne 22. 10. 2021. Dle dokladu o vyplacení [právnická osoba] byla dne 31. 10. 2019 provedena platba ve výši 89 000 Kč ve prospěch účtu, který je jako účet žalobce uveden ve smlouvě o úvěru jako účet pro vyplacení úvěru s uvedením variabilního symbolu [číslo]. Ze snímku obrazovky - detail běžného účtu, soud zjistil, že majitelem účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru je žalovaný. Při uzavření smlouvy byla totožnost žalovaného ověřena dle občanského průkazu zprostředkovatelkou úvěru, což bylo zjištěno z fotografie občanského průkazu na listině podepsané žalovaným a [jméno] [příjmení], která je jako zprostředkovatel úvěru uvedena ve smlouvě o úvěru. Z výpisu ze záznamů registru SOLUS bylo zjištěno, že dne 30. 10. 2019 byly zjišťovány v tomto registru údaje o žalovaném, a v registru nebyly vedeny k žalovanému závazky po splatnosti, stejně tak z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 30. 10. 2019 lustrován v tomto registru, hodnota přiděleného skóre činila 526, přičemž nejvyšší kategorie III. jako kategorie nejméně rizikových klientů počítá hodnotou skóre 416. Obsahem„ Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo]“ jsou údaje o příjmech a výdajích žalovaného, hodnocení je podepsáno žalovaným a zprostředkovatelkou úvěru dne 30. 10. 2019. V hodnocení je uvedena výše příjmu 19 191 Kč, jako zdroj příjmu zaměstnání, výdaje jsou strukturované na položky - klient (životní minimum): 3 410, druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, děti v domácnosti: 1; 2000, spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.): 0, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.): 0, [právnická osoba]: 0, bydlení (nájemné, inkaso): 1 200, ostatní (doprava, kurzy záliby, apod.): 100, dále je uvedeno, že zaměstnání je na dobu neurčitou, žalovaný není ve výpovědní době, rodinný stav ženatý, vzdělání maturita, forma bydlení u rodičů. Žalobkyně dále k tomu, že byla ověřována úvěru schopnost žalovaného, předložila opis vybraných údajů z daňového přiznání daně z příjmů fyzických osob za rok 2018 žalovaného, tento opis je vyhotoven ke dni 31. 10. 2019, celkové příjmy činní 431 809, rozdíl mezi příjmy a výdaji 172 724 Kč, je uvedena sleva na manželku, a dále výpis z živnostenského rejstříku ze dne 30. 10. 2019, ve kterém je uvedeno, že žalovaný má živnostenské oprávněné od 9. 4. 2018. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje jedinou platbu na závazek ze smlouvy, a to dne 26. 11. 2019 částku 8 826 Kč. Z výpisu ze statických dat České národní banky bylo zjištěno, že v období říjen 2019 až listopad 2019 se výše úrokové sazby úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na úvěry na spotřebu pohybovala v rozmezí 8,34 – 8,35 % ročně, nejvyšší úroková sazby byla u typu úvěru kontokorent a kreditní karty, přičemž u kontokorentu byla v rozmezí 18,51 – 18,59 % ročně a pro kreditní karty 24,5 % ročně. Žalobkyně předložila dále k důkazu výzvy k zaplacení adresované žalovanému ze dne 22. 1. 2020, 24. 2. 2020, a oznámení o zesplatnění ze dne 25. 2. 2020, k nimž však nedoložila doklady o jejich odeslání žalovanému, a z předmětných dopisů doručení žalovanému nevyplývá. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2020, odeslanou žalovanému dne 20. 8. 2020, k okamžitému uhrazení dluhu, jak bylo zjištěno z této upomínky a poštovního podacího archu. 4. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 5. Z dalších provedených důkazů – listiny„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ a listiny„ Předsmluvní formulář“ nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti. 6. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 4. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to n