16 C 409/2021-42 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] dne 29. 6. 2017. Podle této smlouvy pak původní věřitel vyplatil žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 13 splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 29. 7. 2018. Žalovaná na dlužnou částku nevrátila ničeho. Pohledávku nabyla od původního věřitele společnost [právnická osoba], na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018. Tento nabyvatel pohledávky pak následně pohledávku postoupil smlouvou ze dne 11. 12. 2019 žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dne 3. 6. 2022 byl soudu doručen návrh účastníka řízení na vstup nabyvatele práva do řízení dle ustanovení § 107 a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, kdy se novým žalobcem stala společnost [právnická osoba], [IČO]. Původní žalobce postoupil pohledávku na nového žalobce na základě Smlouvy o postoupení soboru pohledávek dne 9. 6. 2021. 4. Soud rozhodl o věci v souladu s ust. § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyně byla písemností ze dne 5. 1. 2023 jakým konkrétním způsobem (nad rámec v žalobě uvedených tvrzení), předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, zejména jeho příjmovou a výdajovou stránku, a k takto doplněným tvrzením označí a případně předloží listinné důkazy. 5. Žalobkyně reagovala doplněním tvrzení, ve kterém uvedla, že před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované strany, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací původní věřitel zjistil, že výše měsíčního čistého příjmu žalované strany, při zohlednění životního minima žalované strany (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačovala pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel také prověřil žalovanou stranu lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované strany úvěr splácet. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] dne 29. 6. 2017 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi věřitelem [právnická osoba], a žalovanou jako dlužníkem. Podle této smlouvy žalovaná převzala v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč a zavázala se tuto částku splatit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 760 Kč, to je celkem 20 760 Kč v měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru představuje poplatek za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč, za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a hotovostní výběr splátek ve výši 2 280 Kč. Součástí nákladů spotřebitelského úvěru byly také sjednané úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % p. a. u úvěru na 13 měsíců a 21 % p. a. u úvěru na 16 měsíců. (28 % z 12 000 Kč = 3 360 Kč). Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru. 7. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského ze dne 29. 6. 2017 bylo zjištěno, že jsou uvedeny osobní údaje žalované a že má rodičovský příspěvek, mateřskou ve výši 5 567 Kč, a příjmy jiné ve výši 2 000 Kč (výživné), to je celkem 7 567 Kč; průměrné měsíční výdaje žalované činí 4 667 Kč na bydlení, přičemž bydlí u svých rodičů. 8. Z evidenčního listu pro výpočet nájemného bylo zjištěno, že město Karviná pronajímá [jméno] [příjmení], otci žalované, k bydlení byt o velikosti 1+3 a výše nájemného pro období od 1. 1. 2017 činí 9 860 Kč, včetně záloh za služby. Z čestného prohlášení ze dne 29. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že měsíčně přispívá na jídlo a bydlení částku, kterou neuvedla. Z finanční analýzy bylo zjištěno, že původní věřitel dospěl k závěru, že lze žalované poskytnut úvěr s maximální výši měsíční splátky 1 900 Kč. Z credit scoringu bylo zjištěno, že původní věřitel dospěl k závěru, že žalované lze poskytnout úvěr až do výše 25 000 Kč. Ze smlouvy o prodeji části závodu se dne 6. 9. 2018 bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi původním věřitelem [právnická osoba], a společností a [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, podle které postupitel postoupil postupníkovi své pohledávky za dlužníky uvedenými v příloze číslo 1 smlouvy, která je nedílnou součástí této smlouvy, a postupník postupované pohledávky přijal, a to v souladu s podmínkami stanovenými ve smlouvě. Pohledávky vznikly na základě úvěrových smluv uvedených v příloze číslo 1 této smlouvy. 9. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 26. 2. 2020). Předžalobní upomínka byla podána k poštovní přepravě dne 26. 2. 2020 (zjištěno z podacího lístku). 10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb. účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno nejpozději doručením žaloby. 16. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel ověřoval příjmy a výdaje žalované (příjmy, náklady na bydlení). Bylo zjištěno, že žalovaná pobírala příspěvek na dítě a rodičovský příspěvek v průměrné výši za poslední 3 měsíce v celkové výši 5 567 Kč a výživné na dítě ve výši 2 000 Kč. Výdaje žalované byly stanoveny pouze ve výši 4 667 Kč, přičemž jen měsíční výdaje žalované na jídlo měly činit 2 000 Kč měsíčně. Soud tak dospěl k závěru, že skutečné výdaje žalované nebyly řádně posouzeny, když zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná. 17. Soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zavázal žalované k zaplacení dosud nevrácené jistiny a zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak pouze v sazbě uplatněné v žalobě, neboť ve smyslu § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), je soud návrhem vázán. Žalovaná je v prodlení podle §