16 C 72/2022-36 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 88 928 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 221,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 821,13 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 48 885 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 19,06 % ročně z částky 48 885 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 24. 9. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem a odměnou za administrativní činnost v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč, počínaje 18. 11. 2019, splatnost poslední splátky byla dne 18. 10. 2021. Žalovaný v rozporu se smlouvou nehradil splátky řádně a včas, čímž se dostal do prodlení s úhradou dluhu, a v důsledku toho byl úvěr zesplatněn ke dni 22. 4. 2021. Žalovaný uhradil celkem 4 145 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 8. 9. 2021 si společnost [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednali (čl. I. smlouvy) postoupení pohledávek postupitele na postupníka vzniklých ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek, pohledávky jsou postupovány s účinností ke dni uzavření smlouvy. V příloze smlouvy – seznamu postupovaných pohledávek je specifikována pohledávka za žalovaným (označený jménem, příjmením, rodným číslem a uvedením čísla smlouvy). V dopise„ Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 5. 10. 2021, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán prostřednictvím České pošty s. p. dne 5. 10. 2021, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy [číslo] na nového věřitele, žalobkyni, a současně jej vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od obdržení oznámení. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 24. 9. 2019 (za žalovaného podepsána dne 23. 9. 2019) mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému částku 50 000 Kč, bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí částky úrok ve výši 60,73 %, 37 480 Kč, a administrativní poplatek ve výši 12 000. Celkovou částku žalovaný uhradí v 24 měsíčních splátkách, ve výši 4 145 K, dle splátkového kalendáře první splátka byla splatná dne 18.11. 2019, poslední dne 18. 10. 2021. Z výpisu z účtu vedeného na majitele [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 24. 9. 2021 byla z účtu provedena platba ve výši 50 000 Kč na účet č. [bankovní účet] s uvedením [variabilní symbol]. V zákaznické kartě podepsané žalovaným dne 23. 9. 2019 a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně dne 24. 9. 2019 je uvedeno, že žalovaný žádá o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, obsahuje údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného, je uvedeno, že žalovaný je svobodný, s nejvyšším dosaženým vzděláním středoškolským, bydlení má zajištěno na základě vlastnického práva (kolonka„ ověřené doklady“ pod kolonkou„ druh bydlení“ je nevyplněná), zdrojem příjmů je hlavní pracovní poměr, zaměstnavatel [právnická osoba], zaměstnán od 1. 6. 2017, předepsaný údaj o pracovní pozici není vyplněn, kolonka„ ověřené doklady“ je vyplněna textem„ Doba neurčitá“, stejně jako kontaktní telefon na zaměstnavatele. Pravidelný měsíční příjem je uveden ve výši 26 000 Kč, dále pak osobní výdaje ve výši 3 410, výdaje na bydlení ve výši 4 000, ostatní výdaje (doprava, tel., apod.) 1 000, a na základě součtu těchto údajů je konstatován použitelný měsíční příjem 17 590 Kč žalovaný byl 18. 9. 2019 lustrován v registru platebních informací (registr REPI), jak bylo zjištěno z výstupu z tohoto registru předloženého žalobkyní. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 10.3. 2021 oznámila žalovanému, že dne 20. 4. 2021 se v důsledku prodlení se splátkami stane úvěr dle smlouvy [číslo] splatným v plné výši, a vyzývá jej k úhradě dluhu do 30 dnů od doručení výzvy, dopis byl žalovanému odeslán prostřednictvím České pošty s.p. dne 11.3.2021 jak bylo zjištěno z tohoto dopisu z podacího poštovního archu. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 22. 4. 2021, že se dluh stal splatný ke dni 22. 4. 2021 a vyzývá k jeho úhradě do 10 od doručení výzvy, dopis byl žalovanému odeslán prostřednictvím České pošty s.p. dne 23. 4. 2021 jak bylo zjištěno z tohoto dopisu z podacího poštovního archu. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 13. 1. 2022 k uhrazení pohledávek ze smlouvy, do 28. 1. 2022 s upozorněním, že nebude-li dluh uhrazen, budou pohledávky vymáhány soudní cestou, dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 14. 1. 2022. 4. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. 5. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalovanému) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 6. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně neprokázala, že by došlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, předložená„ karta klienta“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené ž